Historie plemene
Selekcí krátkosrstých manských koček vznikla v 60. letech minulého století první kymerská kočka, bylo to ve Spojených státech amerických. U manských koček se tu a tam objevovala koťata, která měla delší srst, a tak ji chovatelé postupně šlechtili za účelem vzniku uznaného dlouhosrstého plemene.
Vznikla velká kočka robustních tvarů, u které chybí ocas, případně je velice krátký. Název kymerská kočka byl odvozen od velšského výrazu Cymru, který značí přímo tuto zemi, a kde byly tyto kočky údajně chovány. Dnes je již prokázáno, že původ je skutečně v USA.
Jako samostatné plemeno byla kymerská kočka uznána organizacemi CFA a TICA a na verifikaci u největší evropské organizace FIFe dosud čeká. Přesto se již objevuje u evropských chovatelů poměrně hojně a získává si velkou oblibu pro svůj netradiční vzhled.
Stavba těla, popis
Kymerská kočka má robustní tělo střední velikosti. Celkově je trup zavalitý, přitom ale značně osvalený, typickým znakem je chybějící ocas. Hlava má zřetelně kulatý tvar a je usazena na svalnatém krku, který disponuje značným osrstěním. Oči jsou rovněž výrazně kulaté a poměrně velké.
Uši dosahují střední velikosti, jsou od sebe přiměřeně vzdálené, konečky jsou zaoblené. Vytáčí se směrem ven. Nos kymerské kočky je krátký.
Přední končetiny jsou kratší než zadní, disponují ale dobrým svalstvem. Pánevní končetiny jsou o dost výraznější, svalnaté a dlouhé.
Srst je středně dlouhá, měkoučká, dobře přiléhá k trupu, na hlavě a v předních partiích je o něco kratší. V oblasti krku potom vytváří krásný límec. Delší srstí jsou pokryté také zadní končetiny.
- Hmotnost dospělých koček: 3-6 kilogramů
Zbarvení
U kymerských koček jsou dosud povolena všechna zbarvení, což je zřejmě dáno tím, že plemeno není tolik vymezeno a zároveň není uznáno organizací FIFe.
Tip: Nenechte nic na náhodě a pečujte o své kočičí miláčky s láskou a bylinnými produkty od Energyvet.
Charakteristické vlastnosti
Kymerská kočka je přítulná, klidná a milá téměř za každých okolností, většinou dokáže výborně vycházet s dalšími chovanými kočkami, a dokonce i se psy, především pokud je na ně naučená již od raného věku. Rovněž se chová velice kamarádsky k dětem, je to dokonalá rodinná kočka, která se k vám vždy ráda přitulí.
Kymerské kočky se nevyznačují žádnou agresivitou, pokud je něco rozčílí, tak raději ustoupí a stáhnou se do úkrytu. Tyto kočky jsou na první pohled poněkud zavalité, ale přesto dokážou skvěle šplhat po čemkoliv, rády skáčou a milují pohyb ve všech možných podobách.
Poslušnost kymerské kočce také nechybí, ale zase by neměla být na svém pánovi a na jeho rodině zcela závislá. Svým klidným charakterem jasně naznačuje, že jejím předkem je manská kočka.
Velmi zajímavý je způsob, jakým se kymerské kočky pohybují. Jedná se jakési menší skoky, podobné těm zaječím nebo králičím.
Březost, koťata
- Délka říje: 7-14 dní
- Délka březosti: cca 63 dní
- Počet koťat: 3-8
Výchova, péče
Péče o srst kymerské kočky obnáší dvojí kartáčování, nejlépe alespoň dvakrát týdně. Nejprve použijte jemný kartáč a posléze hrubší hřeben. Jinak ale není tohle kočičí plemeno nijak náročné na chov, dobře se přizpůsobí i méně obvyklým podmínkám. Naznačili jsme, že i tato oblá kočička velmi ráda šplhá, proto jí pořiďte kvalitní šplhadla se sisalovými prvky pro obrušování drápků.
Občas zkontrolujte také čistotu očí, slechů a prostoru mezi drápky. Pokud zde najdete nečistoty, tak je co nejdříve odstraňte. Jestliže nevlastníte škrabadla, měli byste rovněž hlídat délku drápků a v případě potřeby je zkrátit. Dejte ale pozor, abyste je nezkrátili moc, postačí ustřihnout jen přerostlý koneček.
Tipy, zajímavosti
- U některých variet kymerských koček se může objevit ocas, který disponuje různou délkou.
- Kymerské kočky se mezi sebou mohou křížit, čímž se liší od koček manských, ovšem kočka bez ocasu musí být kryta kocourem se zkráceným ocasem.
Tip: Zjistěte, která kočičí plemena jsou také mazlivá a vhodná pro domácí chov.
