Historie plemene
Mainská mývalí kočka patří k méně známým středně dlouhosrstým plemenům, pochází z Malé Asie a díky obchodníkům se dostala především do amerického státu Maine, kde si získala velkou oblibu mezi chovateli. Ještě nevyšlechtěné varianty se objevily také v tehdejší Nové Anglii.
O samotném vzniku plemene nejsou sice žádné záznamy, je ale jisté, že na konci 19. století se kočky již hojně vyskytovaly v podstatě na celém východním pobřeží spojených států. V roce 1860 byla mainská kočka představena na první chovatelské výstavě v New Yorku. Roku 1953 vznikl v USA dokonce klub chovatelů, od té doby se toto plemeno začalo více prosazovat také v Evropě. K standardizaci plemene došlo v Americe v roce 1967.
Stavba těla, popis
Kocouři jsou v dospělosti mnohem mohutnější než kočky a také jsou silnější. Jejich průměrná váha se pohybuje kolem osmi kilogramů, ale žádnou výjimkou nejsou ani jedinci vážící více než 12 kilo, zvláště ti kastrovaní. Kočky dosahují hmotnosti 6-7 kilogramů.
Mainská mývalí je majestátní plemeno s dlouhou srstí, poměrně robustním tělem, které plynule přechází v silné a svalnaté končetiny. Packy bývají většinou zářivě bílé, stejně jako hrdá náprsenka a tlamička. Hlava je široká s výrazně vzdálenými slechy, které odstávají směrem ven. Uši jsou trojúhelníkovitě zaoblené.
Stejnoměrně kroužkovaný ocas končí jednobarevnou špičkou a je velmi široký a hustě osrstěný. Oči mainské mývalí kočky mohou mít různé barvy, jsou daleko posazené od sebe a mají kulatý tvar.
Srst se vyznačuje výraznou hustotou a je vhodná i do horšího počasí. Podsada je měkká a jemná, krytá hrubšími krycími chlupy. Hustota i délka srsti kolísají podle momentální roční doby.
Zbarvení
U tohoto plemene jsou uznány všechny barvy s výjimkou čokoládové, skořicové, liliové či plavé a barmského nebo siamského ředění. Nejvíce frekventovanou barevnou variantou je aguti s bílou. Kresba je jasná, tmavomodrého až uhlového zbarvení, začíná na čele, kde tvoří písmeno M. Nohy jsou pravidelně proužkované podobně jako ocas, spodní strana tlapek by měla mít tmavou barvu. Nejvíce se prosadily tyto odstíny srsti:
- Modré mramorování
- Kouřové
- Černé tygrování s bílou
Charakteristické vlastnosti
Přesto, že je mainská mývalí kočka velmi přítulná a dokáže si vytvořit ke svému majiteli i celé jeho rodině přátelské pouto, ráda se také věnuje sama sobě a svým zájmům. Plemeno dokáže velmi dobře snášet další kočky, ale také jiná zvířata, pokud je navyknuto od kotěte. Tato kočka si dokáže zachovat velkou hravost po celý život, proto se postarejte, aby měla dostatek pomůcek a hraček. Společenská a klidná povaha ji předurčuje k tomu, aby byla kamarádská. Má velmi ráda děti.
Mainské mývalí kočky mají svá specifika chování, která je odlišují od jiných plemen. Tak například při pití používá ne právě tradiční způsoby, často nabírá vodu tlapkou, ze které si vytvoří jakousi nádobu. Další zajímavou vlastností je schopnost spát i v těch nejhorších podmínkách, což je výsledek evoluční adaptace předků.
Březost, koťata
- Délka říje: 7-14 dní
- Délka březosti: cca 63 dní
- Počet koťat: 3-10
Výchova, péče
U mývalích koček, které jsou chované v bytě, zajistěte alespoň jednou denně výběh venku nebo dejte své kočce vlastní místnost. Do té můžete zakomponovat různé hračky a prolézačky, škrabadla a další chovatelské pomůcky. Čím bude mít váš domácí mazlíček větší výběr, tím lépe.
Péče o srst není u mainské mývalí kočky až tolik náročná, není totiž tak náchylná na plstnatění. Přesto není od věci sáhnout alespoň jednou měsíčně po kartáči.
Tipy, zajímavosti
Své americké označení Maine Coon pravděpodobně získala mainská kočka díky své podobnosti s mývalem. Mýval se anglicky řekne Racoon. Nejen, že je mu podobná vzhledem, ale také některými aspekty svého chování.
Tip: Prohlédněte si také ostatní plemena koček a vyberte si nového čtyřnohého mazlíka.
