Kočka a její historie

Zdroj: Petar Paunchev / 123RF.com

Reklama

Autor: Dana Široká, DiS.

Kočka se představuje

Zbožňovaná i obávaná. Elegantní, roztomilá a zároveň úchvatná: přesně taková je kočka domácí. Kočka se psy sdílí společné šelmovité předky – obávané prašelmy kreodonty a šikovné stromolezce miacidy, kteří ale byli nuceni svou éru ukončit jako neúspěšná vývojová větev. Pravé kočkovité šelmy ještě čekaly na svou chvíli.

Jedna část kočkovitých šelem poněkud „vyrostla“ a vyvinula se v dnešní velké šelmy. Jaguáři, lvi a tygři platí za obávané lovce a mají jen málo přirozených nepřátel. U domácích koček je za nejpravděpodobnějšího předka považována vyhynulá Felis lunensis (Martelliho kočka), jejíž fosilní pozůstatky staré 2,5 milionu let byly objeveny na území Maďarska a Itálie. Z ní vznikla i kočka divoká.

Oproti psům se kočka od svých divokých předků až tolik neliší.

Kočky se s lidmi začaly poprvé sbližovat přibližně před 10 tisíci lety. Poprvé se kolem lidských obydlí začaly pohybovat na Blízkém východě. Kočka se po světě rozšiřovala velmi rychle spolu s člověkem – kam vstoupila lidská noha, tam ji následovala kočičí tlapka. Do Ameriky kočky dopluly spolu s prvními kolonizátory. Bystré chlupatky se během dlouhých plaveb staraly o údržbu paluby. Lovily myši, krysy a jiné škůdce, kteří si dělali zálusk na zásoby námořníků.

Zajímavost: Mňoukající mořeplavci brázdili moře i spolu s obávanými Vikingy. Seveřané si svých kočičích přátel cenili natolik, že v nich viděli vtělení bohyně Freyi.

Zdroj: leoba / 123RF.com

Evoluce kočky domácí

Divoký předek dnešních domácích micek je s vysokou pravděpodobností kočka plavá (Felis silvestris libyca). Africký poddruh kočky divoké se může pyšnit extrémně jemným sluchem a krásným mourovatým kožíškem. Za další možné přímé předky lze považovat divokou kočku evropskou a asijskou kočku stepní.

Kočky jsou odjakživa sólisti. Všechny šelmy z podčeledi Felinae, kam patří malé kočky jako ocelot, rys, puma, serval, gepard a právě naše zmiňovaná kočka domácí, žijí a loví zcela samostatně bez smečky. Podobně se chová i podčeleď velkých koček (Pantherinae), kde jedinou výjimku představuje lev. Loví totiž ve smečce. Ostatní kočkovité šelmy excelují v lovu stylem „jeden na jednoho“. Na rozdíl od vlků, kteří jsou zvyklí štvát kořist ve smečce, se ke své oběti potichu připlíží a poté zaútočí s bleskovou rychlostí a precizností.

Zajímavost: I přes svou rychlost a bystrost jsou kočky suverénně nejnáruživějšími spáči v živočišné říši. Spánkem tráví až 16 hodin denně.

Čtyřnohé vládkyně starověku

První zdomácnělé kočky nalezly své uplatnění jako lovci myší a škůdců v sýpkách s obilím. Jejich význam rostl s rozšířením zemědělství. Představovaly jednoduchý, ale vysoce efektivní způsob ochrany lidské potravy, což si jako první uvědomili Egypťané. Není divu, že tento oboustranně výhodný vztah, ve kterém panovala silná důvěra, postupně přerostl v uctívání. Přítomnost kočky v domě byla štěstím a požehnáním pro celou rodinu.

Kočka byla ve starověku uctívána jako bohyně. Dokazují to i nálezy mumifikovaných kočičích těl a amuletů v hrobkách samotných faraonů. Egypťané si kočku promítali do bohyně Bastet, která byla vyobrazována jako drobná kočka se lví hlavou nebo jako ženská postava s hlavou kočky. Kromě Bastet si kočičí podobu vysloužil i bůh slunce Ra. Pokud se za vlády faraonů našel mezi lidmi takový opovážlivec, který se pokusil zabít kočku, čekal ho bez milosti trest smrti.

V Indii se kočka vtělila do podoby bohyně Šasthi. V Číně zase věřili, že kočka dokáže člověka ochránit před chudobou, přestože se významově pojila s mnišstvím a skromností. Za dob vlády římského císaře Octaviana Augusta doputovaly kočky i do Říma, kde se těšily velké oblibě u bohaté části obyvatelstva.

Kočka a středověk: Karta se obrátila

Ještě v raném středověku si lidé koček velmi vážili. Kočka byla chráněna přísnými zákony a křesťané na ni nahlíželi velmi pozitivně. Tři proužky, kterými se na hlavě pyšní klasický mourek, byly dokonce považovány za stopu tří prstů Panny Marie.

Ve 13. století nastoupila inkvizice. Kromě upalování čarodějnic a pronásledování lidí se církev zaměřila i na kočky, které prohlásila za nástroje ďábla. Z těchto temných dob pochází také mýtus o černé kočce nosící smůlu. Církev si ale nikdy neuvědomila, že kočka mohla v dějinách zvrátit úlohu moru, neboť fungovala (a pyšní se tím i dnes) jako šikovný deratizátor. Vrchol v pronásledování koček nastal v 16. a 17. století, kdy byly věšeny, přibíjeny na vrata nebo zaživa upalovány. Tyto kruté praktiky byly naštěstí na počátku 19. století zakázány.

Zajímavost: V 19. století byly v Egyptě učiněny objevy mnoha kočičích mumií, o které se zajímali hlavně Angličani. Důvod jejich zájmu nebyl kulturní, nýbrž čistě pragmatický: kočičí mumie se osvědčily jako vynikající hnojivo. Tehdy v britské půdě skončilo asi 19 tun rozdrcených kočičích těl.

Zdroj: Anna Yakimova / 123RF.com

Kočky a lidé v dnešní době

V Evropě se lidé systematickému chovu koček věnují asi 150 let. Oproti psům je to nepoměrně kratší doba, neboť ti nebyli během středověku pronásledováni ani jinak zneváženi. Tyto drobné šelmičky s pružným tělem, bystrými smysly a půvabnou osobností tak měly daleko těžší start, co se týče vývoje pozitivního vztahu s člověkem.

I přes svou domestikaci si v sobě kočky uchovaly velký kus nezávislosti a pořádnou dávku kuráže. Některé se rády povalují doma u krbu, jiné celé dny brázdí krajinou a loví myši a jiné drobné hlodavce. Novinář George F. Will jednou pravil: Domestikovaná kočka je oxymóron. Tato věta naprosto dokonale vystihuje jedinečnost kočičí povahy. Toto záhadné, fascinující, kouzelné, půvabné a zvláštní stvoření provází lidskou rasu po tisíciletí. A přesto nás stále dovedou překvapit něčím novým.

Velká část milovníků zvířat dává přednost pejskům, ale kočky za nimi v ničem nezaostávají. Perfektně se adaptovaly na městský život, přežijí téměř v jakémkoliv prostředí a jsou zároveň vděčné za lásku, kterou jim věnujete. Dostaly do vínku totiž naprosto úžasnou povahu chameleona: v jednu chvíli vystupují jako neohrožené šelmy a vzápětí se promění v chlupaté vrnící klubíčko, které chce podrbat na bříšku.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.