Historie plemene
Kartouzská kočka jsou chovateli shledávána jako jedno z nejstarších plemen, které se chová na území Evropy. Své pojmenování kartouzské kočky dostaly podle řádu kartuziánů a také podle slavného produktu místních mnichů, tedy likéru Chartreuse. Historické prameny uvádí, že kartuziáni si tyto kočky přivezli asi před 800 lety z Mysu Dobré naděje, během křižáckých válek. První písemné zmínky se objevují v 16. století.
Jako samostatné plemeno byly kartouzské kočky vyčleněny až po druhé světové válce, kdy už se nevyskytovaly téměř vůbec jako volně žijící druh. Od té doby jsou chované pouze uměle a stále nejsou příliš rozšířeným plemenem. Vzácné jsou dokonce i v zemi svého vzniku, tedy ve Francii.
Zajímavostí je, že do Ameriky doputovala kartouzská kočka až v roce 1970.
Stavba těla, popis
Kartouzská kočka je krátkosrstá, obecně se řadí k plemenům se zřetelnou rozdílností oproti ruským a britským kočkám. Mezi těmito plemeny je tedy křížení nežádoucí. Tělo kočky je silné, svalnaté a pevné, hlava se vyznačuje silnou stavbou a je poměrně dost mohutná. Má úzký prostor mezi ušima. Ty jsou střední velikosti, posazené vysoce na lebce, lehce vybíhají do stran.
Oči jsou velké a zakulacené, vnější okraj je trochu vytažený nahoru. Zbarvení je živé, od tmavě žluté až po odstíny mědi. Zelená barva, bledá a vodnatý tón jsou nežádoucí.
Nos kartouzské kočky je silný a široký, na konci může někdy trochu vyčnívat mezi tvářemi. Nos a polštářky tlapek mají modrošedé zbarvení.
Končetiny mají střední délku, nechybí silné svaly, které napovídají velkou dynamiku kočky. Nohy by neměly být příliš vysoké. Ocas je rovněž středně dlouhý, vzhledem k tělu harmonický, lehce se zužuje směrem ke špičce. Přesto by měla mít špička zachovaný zakulacený tvar.
Srst kartouzské kočky se nádherně kovově leskne a vyznačuje se výraznou hustotou, na dotek je velice příjemná, na pohled krásná. Podsada srsti je pak vlnitá a hutná, chlupy díky tomu působí, jako kdyby byly vztyčené.
Kočky jsou zřetelně menší než kocouři a mají také užší hruď, ale i tak působí na první dojem poměrně robustně.
- Váha kocoura: 6-8 kg
- Váha kočky: 4-5 kg
Zbarvení
Povolené jsou všechny odstíny modré srsti, od světle šedomodré až po šedomodrou ve velmi tmavém odstínu. Za chybu je považován velký rozdíl v barvě krycí srsti a podsady a také narezlý nádech osrstění.
Charakteristické vlastnosti
Kočka kartouzská je obecně považována za velmi nebojácnou a aktivní. Potřebuje být v pohybu, ale také si ráda řádně odpočine. Volně pobíhající jedinci jsou natolik drzí a odvážní, že se nebojí ani souboje se psem. Není to kočka, která by přímo vyhledávala mazlení a nemá ráda, když ji chováte na klíně. Zato velice ráda hlasitě přede.
Mňoukáním se kartouzská kočka projevuje jen velmi výjimečně, její hlas je poměrně slabý, téměř stejný jako u malých koťat. Ve srovnání s mohutnou stavbou těla může tento hlasový projev působit nepatřičně, až komicky. Největší oblibu má kartouzská kočka ve Francii a zemích BeNeLuxu.
Tyto kočky jsou rovněž velmi hravé a inteligentní, zvládají i náročnější úkoly, jako je aportování. Jsou odolné vůči takovým nástrahám, jako je dlouhé cestování a dobře se snáší s dětmi. Projevují se náchylností ke všem členům domácnosti, ale jednoho si přece jen oblíbí nejvíce a toho pak mohou pronásledovat na každém kroku.
Březost, koťata
Koťata kartouzské kočky se rodí se slabým náznakem kresby, který ovšem s postupným růstem a dospíváním zcela mizí.
- Délka říje: 7-14 dní
- Délka březosti: cca 63 dní
- Počet koťat: 3-8
Výchova, péče
Není potřeba zvláštní péče o srst, i přesto, že je velice hustá. Stačí ji jen pročesávat běžným chovatelským kartáčem. Pokud bude nutné koupání, trochu vám dá zabrat. Je to dáno tím, že srst je velmi dobře voděodolná. Je vhodné občas u kartouzské kočky zkontrolovat stav zubů, někteří jedinci mohou mít zvýšenou kazivost.
Kartouzské kočky bývají na jednu stranu klidné a dokážou si najít své místečko v pelíšku, ale také zbožňují různé prolézačky a odpočívadla na plošinách, tak jim je dopřejte.
Tipy, zajímavosti
Georg-Louis Leclerc de Buffon jako první určil kartouzskou kočku za samostatný druh, který se výrazně liší především od tradiční a již dost rozšířené kočky domácí. Bylo to v 18. století a kočce dal přízvisko „modrá“. Volně žijící kočky tohoto druhu byly k vidění v pařížských ulicích ještě na počátku 20. století, po válce však zcela vymizely.
Tip: Prohlédněte si také další zajímavá plemena koček a vyberte si takového mazlíka, který je pro vás nejvhodnější.
