Kartouzská kočka: krásná, ale stále málo rozšířená

Zdroj: marcolavagnini / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Kartouzské kočky jsou chovateli shledávány jako jedno z nejstarších plemen, které se chová na území Evropy. Své pojmenování dostaly podle řádu kartuziánů a také podle slavného produktu místních mnichů, tedy likéru Chartreuse. Historické prameny uvádí, že kartuziáni si tyto kočky přivezli asi před 800 lety z Mysu Dobré naděje, během křižáckých válek. První písemné zmínky se objevují v 16. století.

Jako samostatné plemeno byly kartouzské kočky vyčleněny až po druhé světové válce, kdy už se nevyskytovaly téměř vůbec jako volně žijící druh. Od té doby jsou chované pouze uměle a stále nejsou příliš rozšířeným plemenem. Vzácné jsou dokonce i v zemi svého vzniku, tedy ve Francii.

Zajímavostí je, že do Ameriky doputovala kartouzská kočka až v roce 1970.

Stavba těla, popis

Kartouzská kočka je krátkosrstá, obecně se řadí k plemenům se zřetelnou rozdílností oproti ruským a britským kočkám. Mezi těmito plemeny je tedy křížení nežádoucí. Tělo kočky je silné, svalnaté a pevné, hlava se vyznačuje silnou stavbou a je poměrně dost mohutná. Má úzký prostor mezi ušima. Ty jsou střední velikosti, posazené vysoce na lebce, lehce vybíhají do stran.

Oči jsou velké a zakulacené, vnější okraj je trochu vytažený nahoru. Zbarvení je živé, od tmavě žluté až po odstíny mědi. Zelená barva, bledá a vodnatý tón jsou nežádoucí.

Nos kartouzské kočky je silný a široký, na konci může někdy trochu vyčnívat mezi tvářemi. Nos a polštářky tlapek mají modrošedé zbarvení.

Končetiny mají střední délku, nechybí silné svaly, které napovídají velkou dynamiku kočky. Nohy by neměly být příliš vysoké. Ocas je rovněž středně dlouhý, vzhledem k tělu harmonický, lehce se zužuje směrem ke špičce. Přesto by měla mít špička zachovaný zakulacený tvar.

Srst kartouzské kočky se nádherně kovově leskne a vyznačuje se výraznou hustotou, na dotek je velice příjemná, na pohled krásná. Podsada srsti je pak vlnitá a hutná, chlupy díky tomu působí, jako kdyby byly vztyčené.

Kočky jsou zřetelně menší než kocouři a mají také užší hruď, ale i tak působí na první dojem poměrně robustně.

  • Váha kocoura: 6-8 kg
  • Váha kočky: 4-5 kg

Zbarvení

Povolené jsou všechny odstíny modré srsti, od světle šedomodré až po šedomodrou ve velmi tmavém odstínu. Za chybu je považován velký rozdíl v barvě krycí srsti a podsady a také narezlý nádech osrstění.

Zdroj: marcolavagnini / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Kočka kartouzská je obecně považována za velmi nebojácnou a aktivní. Potřebuje být v pohybu, ale také si ráda řádně odpočine. Volně pobíhající jedinci jsou natolik drzí a odvážní, že se nebojí ani souboje se psem. Není to kočka, která by přímo vyhledávala mazlení a nemá ráda, když ji chováte na klíně. Zato velice ráda hlasitě přede.

Mňoukáním se kartouzská kočka projevuje jen velmi výjimečně, její hlas je poměrně slabý, téměř stejný jako u malých koťat. Ve srovnání s mohutnou stavbou těla může tento hlasový projev působit nepatřičně, až komicky. Největší oblibu má kartouzská kočka ve Francii a zemích BeNeLuxu.

Tyto kočky jsou rovněž velmi hravé a inteligentní, zvládají i náročnější úkoly, jako je aportování. Jsou odolné vůči takovým nástrahám, jako je dlouhé cestování a dobře se snáší s dětmi. Projevují se náchylností ke všem členům domácnosti, ale jednoho si přece jen oblíbí nejvíce a toho pak mohou pronásledovat na každém kroku.

Březost, koťata

Koťata kartouzské kočky se rodí se slabým náznakem kresby, který ovšem s postupným růstem a dospíváním zcela mizí.

  • Délka říje: 7-14 dní
  • Délka březosti: cca 63 dní
  • Počet koťat: 3-8

Výchova, péče

Není potřeba zvláštní péče o srst, i přesto, že je velice hustá. Stačí ji jen pročesávat běžným chovatelským kartáčem. Pokud bude nutné koupání, trochu vám dá zabrat. Je to dáno tím, že srst je velmi dobře voděodolná. Je vhodné občas u kartouzské kočky zkontrolovat stav zubů, někteří jedinci mohou mít zvýšenou kazivost.

Kartouzské kočky bývají na jednu stranu klidné a dokážou si najít své místečko v pelíšku, ale také zbožňují různé prolézačky a odpočívadla na plošinách, tak jim je dopřejte.

Tipy, zajímavosti

Georg-Louis Leclerc de Buffon jako první určil kartouzskou kočku za samostatný druh, který se výrazně liší především od tradiční a již dost rozšířené kočky domácí. Bylo to v 18. století a kočce dal přízvisko „modrá“. Volně žijící kočky tohoto druhu byly k vidění v pařížských ulicích ještě na počátku 20. století, po válce však zcela vymizely.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.