Nejstarší savec z třetihor
Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris) je vývojově nejstarší savec, který kdy žil na naší planetě. Tapíři se vyskytovali hojně již v třetihorách. Od současných tapírů, které známe dnes, se téměř nelišili. Tapíři patří k čeledi lichokopytníků se čtyřmi poddruhy – třemi americkými a indickým.
Tapír skvěle plave a rád se potápí
Tapír jihoamerický je rozšířen téměř po celém území jihoamerického kontinentu od And až k východnímu pobřeží. Obývá deštné pralesy a oblasti vod a bažin. Jeho výskyt nás nepřekvapí ani v andských horských oblastech. Tapíři jsou skvělí plavci. Nejenže si chodí zaplavat pro zábavu a osvěžení, ale voda jim poskytuje i úkryt v případě ohrožení. Dokonce se i potápí a u dna pak spásají vodní rostliny. Jsou totiž býložravci. Krom podvodní vegetace okusují i listy stromů, keře, pochutnávají si na koříncích a šťavnatých plodech. Za potravou se obvykle vydávají až večer, přes den spíše odpočívají v lesním úkrytu. Tapír je mimo jiné velmi plachý živočich. Člověk na něj ve volné přírodě narazí jen zřídka.
Býložravci se zakrslým chobotem
Slovo tapír znamená v řeči domorodých Brazilců „tlustý“. Není však pravdou, že tento tvor připomíná vypaseného pašíka. Název spíše vyjadřuje označení pro tlustou a tuhou kůži tohoto zvířete. Tapír má poněkud delší, štíhlé nohy a krátký ocásek. Přední končetiny disponují čtyřmi prsty, zadní třemi. Ty se mohou roztáhnout od sebe, a tak se lichokopytník neboří do bahnitého podkladu. Tapír jihoamerický má jednolité hnědé až hnědočervené zbarvení (na rozdíl od tapíra malajského, který je bíločerný).
Srst je krátká, avšak od temene až k lopatkám se na jeho těle táhne pruh tmavé hřívy. Další rozdíl mezi vepřem a tapírem je tapírův chobůtek. Zakrslý chobot je pohyblivý. Na konci se nacházejí dvě velké nozdry. Tapíři mají skvělý čich, díky větším uším také sluch. Oproti tomu disponují nevyvinutým zrakem. Jejich oči jsou malé a zasazené hluboko do lebky. A když se tapír prodírá pralesními houštinami, oči jsou chráněny před trny a větvičkami. Tělo tapíra jihoamerického je dlouhé asi 2 metry a vysoké 1 m. Samice jsou většího vzrůstu než samci. Váží totiž až 250 kg.
Tapíři jsou ohroženým druhem
Tapír tráví většinu svého života jako samotář. Obývá rozsáhlé teritorium, v němž se pohybuje po svých vyšlapaných stezkách. Tapíři tvoří malé skupiny jen v období páření. Samice je pak březí asi 14 měsíců a rodí jedno mládě. Mláďata mají mimikrické zbarvení přibližně po dobu 6 měsíců. Jejich tmavá srst je brázděna bílými pruhy. Matka se o své potomky stará asi dva roky. V dnešní době je tento tvor zřídka loven indiány kvůli masu. Dříve byl ochočován jako mazlíček či využíván jako pracovní zvíře. Tapíři jsou ve volné přírodě loveni zejména jaguáry a krokodýly. Ničení deštných lesů, přirozeného prostředí tapírů, má za následek snižování populace tohoto druhu. Tapíři jihoameričtí proto byli zařazeni na seznam ohrožených druhů.
Tip: Přečtěte si zajímavé informace i o dalších tvorech a živočiších.
