Hlodavec, který žije v dutinách stromů
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je jedním z nejznámějších hlodavců. Nalezneme ji téměř všude, kde se nachází stromový porost. Ať už se jedná o lesy, parky či zahrady.
Veverky mají huňatý ocas a ostré drápky
Veverka je rozšířená od západní Evropy až po východ Ruska, v Koreji a Japonsku. Zbarvení srsti tohoto hlodavce je nejčastěji rezavé nebo šedé až černé, přičemž spodní část těla disponuje bílou barvou. Barva srsti je ovlivněna územím, na němž se veverka vyskytuje. Tmavé zbarvení převažuje v hornatých oblastech, kdežto zrzavé v nížinách. Na zimu veverkám houstne srst. Typickým znakem jsou štětičky na ušních boltcích a velký huňatý ocas. Ten bývá většinou stejně dlouhý jako samotné tělo. Huňatý ocas slouží k udržení rovnováhy při lezení či skákání po stromech.
Veverka dokáže skokem překonat vzdálenost až 4 metrů. Při šplhání po stromech využívá také zahnuté a ostré drápky. Tělo tohoto hlodavce dosahuje kolem 28 cm a hmotnosti až 280 g. Dokáže vyvinout průměrnou rychlost 19 km/h.
Samotářská veverka a její mláďata
Doba páření trvá přibližně od února do srpna. Na toto období se samice snaží maximálně vykrmit, protože čím větší je jejich hmotnost, tím větší je pravděpodobnost vyšší kvantity narozených mláďat. Samice má během roku 2-3 vrhy. V jednom vrhu se vyskytují 3 – 4 mláďata. Doba březosti je kolem 38 dní. Rodí se slepé a holé veverky, které váží až 15 g. Tato novorozeňata poprvé otevírají oči až po čtyřech týdnech, během nichž jim mimo jiné narůstá srst. Matka je krmí do 8 až 10 týdnu po narození a po 2 měsících se osamostatňují. Mohou se dožít až 7 let.
Chráněný a ohrožený druh
Veverka žije samotářsky. Staví si hnízdo v korunách stromů blízko kmene, nebo využívá stromových dutin. Hnízdo, v průměru 25 – 30 cm velké, si staví z větviček, lýka, trávy, mechu nebo zvířecí srsti. Tento zrzavý hlodavec tráví většinu dne sháněním potravy, která se liší podle ročních období. Na jaře pojídá pupeny a okusuje kůru stromů, na podzim sbírá především semena a plody. Živí se i oříšky, houbami, ptačími vejci či mízou. Z jídla si na zimu vytváří zásoby, které uschovává ve své spižírně. Díky mohutným hlodákům jí pak nedělá problém rozlousknout i tvrdý ořech. Veverka je hlodavec, který je aktivní přes den.
Během vrcholné části dne se skrývá ve svém hnízdě, kde je v bezpečí před predátory a příliš teplým počasím. Mezi nejběžnější nepřátele, na které si veverka dává pozor, patří: liška obecná, kočka divoká, kuna lesní a také dravci, jakými jsou sovy nebo káňata lesní. Veverka obecná je běžná svým výskytem ve střední Evropě. Co se týče Evropy východní, počet veverek se radikálně snížil kvůli nadměrnému lovu pro srst. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. se tak veverka obecná stala ohroženým druhem, obzvlášť chráněným.
Tip: Nezapomeňte se podívat i na další úchvatné živočichy žijící nejen v našich končinách.
