Prase divoké: nebezpečné zvíře?

Zdroj: jmrocek / 123RF.com

Reklama

Prase je sudokopytník a všežravec

Jako malí jste mohli slyšet, že jedno z mála nebezpečných zvířat, které můžete potkat ve volné přírodě, je právě prase divoké. Lidé se straší historkami o tom, jak v lese jejich známého napadlo toto divoké zvíře. Někdy se děsí chrochtáním ve křoví při sbírání hub. Je ale opravdu prase tak nebezpečné?

Samec se nazývá kanec a samice bachyně

Prase divoké (Sus scrofa) je jediný zástupce podřádu nepřežvýkavých z řádu sudokopytníků v české přírodě. Délka jeho těla je od 110 do 200 cm, ocas má krátký – do 40 cm, v ramenou dosahuje výšky až 1 metr. Váha u samců, kterým se říká kanci, se pohybuje v rozmezí 50 až 200 kg. U samic neboli bachyň je hmotnost nižší – od 35 do 160 kg. Barva prasete kolísá od černé přes rudohnědou až do hnědožluté. Tato barevná variabilita má spojitost s půdou, na které prasata žijí. Černé zbarvení dalo prasatům také jejich známou mysliveckou přezdívku: černá zvěř. Oproti tomu mláďata, kterým se říká selata, jsou charakteristicky podélně tmavě pruhovaná na světlém podkladě. Kanci mají nápadné špičáky, které u samic nejsou tak velké. Prase je typický všežravec, který je aktivní hlavně v noci a za soumraku. Za jeden den může ujít i desítky kilometrů.

Mláďata mají světlou srst a na ní tmavé pruhy

Prasečí říje, které se říká chrutí, trvá od listopadu do ledna. Kňouři, jak se také kanci nazývají, bojují o bachyně mezi sebou svými ostrými špičáky. Těmi dokáží protivníkovi zasadit dlouhé a hluboké rány i přes tvrdou kůži. Samice poté připraví hnízdo, které vystele rostlinným materiálem. Do hnízda vrhne 4 až 12 mláďat. Bachyně kojí selata až 3 měsíce. Ve věku 10 měsíců začínají mít mláďata barvu dospělých prasat. V této době se jim říká lončáci. Prasata divoká se mohou ve volné přírodě dožít až 20 let.

Zdroj: grimplet / 123RF.com

Tlupy prasat ničí zemědělcům úrodu

Prase divoké bylo u nás na počátku 18. století ve volné přírodě zcela vyhubeno. Jeho populace přežívala jen v lesních oborách. Poté, i díky změně hospodaření na polích, se počty prasat postupně navyšovaly až na jejich nynější stav, kdy se v některých místech mluví až o přemnožení. Zemědělcům působí značné škody tlupy prasat, které se mohou skládat až z několika rodin. Naše legislativa umožňuje myslivcům lov kňoura a bachyně od 1. srpna do 31. prosince. Lov selat a lončáků je povolen celoročně. Podle vykázaného odstřelu neklesl počet ulovených kusů za jeden rok pod 100 000 od roku 2007 až do současnosti. Přes tato čísla se ale zdá, že počet prasat divokých neklesá.

Prasata člověka většinou nenapadnou

Jsou známy případy, kdy při procházce lesem byl napaden pes i se svým pánem. Stává se to především, když pes překvapí bachyni s mláďaty a ona je takto brání. Zaznamenány byly i útoky, kdy se překvapené prase bránilo, když mu člověk vlezl do denního úkrytu ve křoví. Aby prase samo od sebe někoho napadlo, to se ve volné přírodě nestává. Přesto by si lidé měli dávat pozor. Člověka upozorní na prasečí přítomnost klasické chrochtání, ale i typický zápach. Díky většímu počtu prasat se stále častěji stává, že v zimě chodí do měst a zahrádkářských kolonií. Tam i přes den hledají snadnou potravu. Také se v zimních měsících zvyšuje počet srážek prasat s řidiči automobilů. Jedná se o těžká a statná zvířata, takže náraz může být tak velký, že snadno zdemoluje auto, když ne něco horšího. Přes toto všechno však prase divoké patří do naší přírody.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.