Ježek je hmyzožravec a samotář
Každý ho zná. I když většina lidí jen z pohádek a má o něm mylné představy. Nejčastější je asi ta o tom, jak po lesích nosí na svých bodlinách jablka, hrušky nebo houby. To je ale daleko od pravdy, protože ježek západní patří mezi hmyzožravce.
Roztomilý tvor s ostrými bodlinami
Ježek západní (Erinaceus europaeus) je jeden ze dvou druhů ježků, kteří žijí na území České republiky. Díky bodlinám, které jsou umístěné na zádech, má vzhled, který si s žádným jiným zvířetem nespleteme. Stejnoměrně hnědé a světle pruhované ostny jsou 2-3 cm dlouhé, a jsou na těle jakoby „učesané“ dozadu. Počet bodlin se u ježka pohybuje okolo 8,5 tisíce. Na zbytku zavalitého těla má srst. Protáhlá hlava s pohyblivým čenichem má ostny jen svrchu mezi ušima ježka. Okolo očí má v mládí tmavohnědou kresbu sahající až k čenichu, která časem bledne. Tělo je zakončeno krátkým ocasem. Délka těla se pohybuje v rozmezí 18-31 cm, hmotnost od 0,3 do 1,3 kg. V přírodě se ježci dožívají okolo 7 let.
Kde všude se ježek vyskytuje
Ježek západní se vyskytuje v západní a severní polovině Evropy. Od pobřeží Norska přes severozápadní Rusko až po Irsko, Španělsko a Itálii. Nachází se i na ostrovech Sardinie a Korsika. Výskyt ježka na našem území zkoumají odborníci už desítky let. Díky tomu víme, že území, na kterém ježek žije, se posledních 40 let zvětšuje. V polovině 20. století byl znám jen z Čech, v současnosti je i na Moravě. Areál výskytu končí až v podhůří Moravskoslezských Beskyd a Bílých Karpat.
Živočich, kterého můžeme spatřit v noci
Oblíbeným stanovištěm ježka západního byly dříve hlavně listnaté a smíšené lesy. Ale jak člověk postupně naši zem měnil, ježek se přestěhoval do kulturní krajiny. Proto ho spíše než ve volné přírodě, jako v křovinatých mezích a břehových porostech, najdeme v blízkém okolí lidských sídel. Bydlí v osadách a vesnicích, obvykle do 1 km od našich domovů. Žije i ve velkých městech v okolí parků a zahrad. Ježkovu přítomnost snadno poznáme, když večer venku uslyšíme jeho prskání, funění a hlasité očichávání věcí. Pohybuje se sice pomalu a často šustí a dupe, ale přes noc urazí i kilometr. Nejvíce ježků se vyskytuje v nížinách do 600 m n. m., ale podél frekventovaných turistických cest a center, proniká až do vysokých nadmořských výšek na vrcholky hor v pohoří Krkonoš, Šumavy nebo Jeseníků.
Ježci jsou přes zimu ve stavu hibernace
Ježek západní není teritoriální zvíře, ale je samotář. Kromě samic starajících se o mláďata žijí celý život sami. Samičky mají v jednom vrhu 2 až 9 mláďat, která se rodí holá a bez ostnů. Ty jim narostou později. Malí ježkové opouští poprvé hnízdo spolu s matkou po prvním měsíci života. Se samicí zůstávají ještě 6 týdnů, po dobu jejich kojení. Poté, stejně jako dospělí ježci, loví malé živočichy – jako žížaly, brouky, housenky a slimáky. Dokážou ulovit hraboše nebo žábu a mají zvýšenou imunitu proti hadímu jedu, jelikož i menší hadi tvoří součást jejich jídelníčku. Rádi si pochutnají i na ptačích zdechlinách nebo vejcích. Na podzim se hlavně mladí ježkové snaží co nejvíce vykrmit, protože od října do dubna upadají do zimního spánku, takzvané hibernace. Z něho se v pravidelných intervalech na krátko probouzejí, aniž by opustili své hnízdo. Tím spotřebují více svých tělesných zásob a nepřipravení ježci nemusejí zimu přežít. Naštěstí existují lidé, kteří pravidelně pomáhají přežít zimu mladým nevykrmeným ježkům.
Tip: Prohlédněte si i další zajímavé živočichy, se kterými se můžete setkat v našich lesích a hájích.
