Vodní ,,tkanička“ alias úhoř říční

Zdroj: Witold Krasowski / 123RF.com

Reklama

Úhoř žije ve slaných i sladkých vodách

Co znamená slovní ustálení „Jedu na hady“? Komu se přezdívá tkanička? Nelze mluvit o nikom jiném než o úhoři říčním (Anguilla anguilla), dravé hadovité rybě, která se vyskytuje ve slaných i sladkých vodách. Maso úhoře je tučnějšího, avšak velice chutného charakteru, v němž nalezneme málo kostí.

Ryby se vyskytují na dně, kde je bahno

Tento rybí druh je rozšířen po celé severní i střední Evropě. Žije též v oblastech jižní a západní Evropy a na severu Afriky. Ve sladkých vodách vnitrozemských oblastí se vyskytují převážně samice. Domovem úhoře může být téměř jakákoli vodní oblast stojatých i tekoucích vod, vyjma studené horské říčky. Preferuje místa s kamenitým či štěrkovým dnem, v nichž je k dispozici dostatek potravy a úkrytů. Setkáme se s ním například v místech podemletých břehů, u ústí řek, ve slepých ramenech nebo u zapomenutých tůní. Jako potrava úhořům slouží malé rybky, korýši, měkkýši a pijavice. Tato ryba loví většinou v noci. Zdržuje se výhradně u dna, kde se ráda zahrabává pod bahno.

Zdroj: Michael Lane / 123RF.com

Úhoři jsou hadovité ryby

Úhoř dosahuje délky až 140 cm, průměrné míry se pohybují okolo 70 cm a 4 kg. Je dlouhověkou rybou, která se dožívá až 20 let. Tělo úhoře je protáhlé a štíhlé, bez viditelných šupin. Šupiny jsou totiž zarostlé hluboko v kůži a jsou pokryty silnou vrstvou slizu. Kůže úhoře je navíc extrémně prokrvená. Současně slouží jako dýchací orgán. Díky tomu si úhoř vystačí jen s malými žábrami potaženými kožním záhybem, a to tak, aby do nich nepronikalo bahno. Řitní a hřbetní ploutev tvoří s ploutví ocasní jeden souvislý lem. Úhoř nedisponuje břišními ploutvemi.

Migrují za třením, poté uhynou

Úhoř říční je znám především pro své třecí migrace. Koncem léta, poté, kdy si doplní zásoby, které ztratil přes zimu, se pohlavně dospělí jedinci vydávají na dlouhou cestu až do Sargasového moře. Při plavbě překonávají různé překážky, které nejsou problémem, protože dokážou pobývat až několik hodin na suchu. Navíc, díky silnému slizovitému obalu, se mohou klouzat i po souši. V tomto procesu jim pomáhá i aerodynamický tvar těla. Během migrace se úhoři mění. Hřbet nabývá tmavšího odstínu. Kůže tloustne. Trávicí soustava přestává pracovat a u samic se začínají tvořit vaječníky. Během jeden a půl roční cesty úhoři již nepřijímají žádnou potravu. V Sargasovém moři se vytřou a uhynou. Z několika stovek tisíců nakladených jiker se následně líhnou drobné larvy. Ty jsou unášeny proudem, souběžně i aktivně plavou zpět ke břehům Evropy. Cesta larev trvá asi dva a půl roku. Teprve u břehů Evropy se promění v malé ryby zvané monte. Ve velkých hejnech migrují proti proudu řek zpět do vnitrozemí. Samice se nebojí dlouhé cesty, kdežto samci zůstávají většinou u ústí řek.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.