Velbloud dvouhrbý: král pouští

Zdroj: Aleksandr Frolov / 123RF.com

Reklama

Sudokopytník se dvěma hrby

Král Gobi, dokonale přizpůsobený poušti, velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus ferus) alias drabař. Velbloud dvouhrbý je savec z řádu sudokopytníků. Patří však do zvláštní skupiny mozolnatců. Protože kopyta by byla velice nepraktická pro pohyb po poušti, jsou místo nich velbloudí prsty vybaveny chodidlovými polštářky, tzv. mozoly. Díky nim se pak noha nepotápí do písku. Velbloud je přežvýkavec. Živí se trávou, keři a jinými rostlinami. Mechanismus trávení tohoto živočicha je lehce odlišný od ostatních přežvýkavých sudokopytníků.

Velbloudi jsou ohrožení živočichové

Přestože na světě existují asi 2 miliony zástupců velbloudí říše, jedná se o kriticky ohroženého živočicha. Populace velbloudů dvouhrbých se totiž ve volné přírodě počítá pouze v řádu stovek. Zbylých 1,5 milionu tvoří zvířata v chovech. Velbloud dvouhrbý byl domestikován již před 4 500 lety a dodnes je chován zejména pro maso, kvalitní vlnu a lahodné mléko. Jako dopravní prostředek se nevyužívá. Možná už proto, že jízda na velbloudovi není nic pohodlného. Navíc drabař zvedá při chůzi obě nohy na jedné straně současně. Je tedy mimochodník. Jeho pohyb je legračně kolébavý. Není schopen běhu delší dobu, ovšem svou pomalou chůzí dokáže překonat 60 kilometrů během 12 hodin. A to je výkon, když zvážíme problematický pouštní povrch.

Zdroj: dimaberkut / 123RF.com

Vyskytuje se v pouštích a stepích Asie

Domovem pro velblouda dvouhrbého jsou především stepi a pouště v centru či na západě Asie. V těchto oblastech kolísá teplota mezi -29°C v zimě a až 40°C v létě. Těmto extrémním podmínkám je velbloud perfektně přizpůsoben. Velbloudí výhodou je vyšší vzrůst (2-3 metry) a dlouhé nohy s mozoly. Drabař dýchá mnohem nižší frekvencí než ostatní živočichové. Dlouhé řasy těchto tvorů chrání oči před pískem a prachem. V průběhu roku dále výrazně mění osrstění. Zatímco v zimě disponuje hustou a dlouhou srstí, obzvlášť na protáhlém krku, v létě je tělo téměř holé. Tuk si skladuje ve dvou hrbech na zádech. Vydrží proto dlouhou dobu bez potravy a navíc nemá tuk pod kůží, kde by jej zbytečně zahříval.

Velbloud nemusí několik dní pít

Velbloudi jsou mistři, co se týče hospodaření s vodou. Nejenže jsou schopni za pár minut vypít přes 100 litrů vody, ještě k tomu mají speciální červené krvinky. Krvinky umí nasáknout vodou, nabobtnat a v případě potřeby zase vodu odevzdat zpět do krve. A tak mají velbloudi vystaráno a několik dní mohou držet žíznivku. Tito mozolnatci jsou dále vybaveni uzavíratelnými nozdrami a rozštěpeným horním rtem. Rozštěp tvoří kanálek, kterým odtéká kondenzovaná voda z nozder zpět do tlamy. Ani kapička vody proto nepřijde nazmar. Člověk umírá na dehydrataci již při ztrátě jedné osminy vody v těle. Velbloud ztratí jednu pětinu tekutin, aniž by si toho byl vědom. Výkaly a moč velblouda jsou velmi husté. Velbloudí trus je dokonce tak suchý, že se dá ihned spálit a použít jako palivo. To, že drabař přichází méně často do kontaktu s vodou, neznamená, že by ji neměl v lásce. Velbloudi se rádi koupou v řekách. Jsou výborní plavci. Velbloud dvouhrbý žije osaměle či ve skupinkách čítajících 30 jedinců. Skupiny jsou vedeny starým samcem, jenž oplodňuje všechny samičky. Vývoj velblouda je celkem dlouhý. Samice je březí mnohdy až 14 měsíců a své jediné mládě pak kojí asi 2 roky. Velbloudi se dožívají i 40 let.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.