Tibetský španěl: nejen pejsek pro štěstí

Zdroj: Brita Seifert / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Skoro se tomu nechce uvěřit, ale tibetský španěl, který patří k malým psíkům, nemá zhola nic společného ani s loveckými španěly z Anglie, ani s menšími španěly kontinentálního typu. Ba naopak, je to potomek tibetské dogy a její miniatura. Na první pohled ovšem není tato příbuznost příliš patrná, mohli bychom říct, že oproti obrovské doze je tibetský španěl svým vzrůstem i somatickými znaky pravým opakem.

V Tibetu byl obdobně jako malá forma psů lhasa apso a ši-tzu poháněčem modlitebních mlýnků a také strážcem chrámového bohatství. Podobně jako již zmiňované formy, tak i tibetský španěl hodně a často cestoval, konkrétně jako vzácný dar čínským aristokratů a panovníkům.

Tibetský španěl se velmi významnou měrou podílel na formování pekingského palácového psíka a španělem byl nazýván až od počátku dvacátého století, kdy se dostal až do Británie. Evropští chovatelé se začali prosazovat teprve po druhé světové válce, dodnes je plemeno opravdovou vzácností.

Stavba těla, popis

Tělo tibetského španěla můžeme klidně označit za miniaturní, je jen o málo delší než výška v kohoutku. Žebra jsou velmi dobře pružná, hřbet rovný. Hrudní končetiny jsou přiměřených kostí a je na nich patrné lehké zakřivení, ovšem jsou pevné v ramenou. Lopatky jsou dobře položené. Pánevní končetiny jsou silnější a stabilnější, s nízkými hlezny, rovné při zadním pohledu, v kolenou mírně vytočené.

Hlava těchto psíků je vzhledem k tělu drobná, vždy bývá nesena s určitou dávkou hrdosti. Stop je lehce vyjádřený, čenichová partie dosahuje střední délky a je tupě zakončená. Nos by měl být dle standardů černý. Oči mají převážně tmavě hnědou barvu, jsou oválného typu, jasné a jiskřivé. Uši jsou střední velikosti, visí, v dospělém věku se u nich vyskytuje hustější srst.

Zuby se projevují lehkým předkusem, plný chrup je nežádoucím znakem. Krk je přiměřeně krátký, silný a kvalitně posazený, s hřívou krásně husté a delší srsti. U fen je tato hříva méně výrazná než u psů.

Ocas tibetského španěla je nasazený dost vysoko a disponuje bohatou srstí, vytváří chocholku. Tlapky mají zaječí podobu, jsou tedy malé, osrstěné i mezi prsty a na nich. Srst tohoto plemene se pyšní hedvábnou jemností, v obličejové partii je pak hladší než jinde na těle.

  • Kohoutková velikost těchto malých psů se pohybuje kolem 25 centimetrů.

Zbarvení

U plemene tibetský španěl jsou povoleny všechny barvy i jejich kombinace.

Charakteristické vlastnosti

Tibetský španěl je tolik oblíbený pro svou milou a kamarádskou povahu, ve které se přitom silně projevují typicky orientální prvky nezávislosti a určité divokosti. Patří ke psům, kteří milují pohyb a projevují se bystrostí a důvtipem. Tohle plemeno je dokonalou volbou pro obyvatele městských bytů.

Vzhledem k jeho velikosti je tak trochu zvláštní, že dokáže být velmi klidný a důstojný, podobně jako velká plemena. Zřejmě pozůstatek v genové výbavě po obřím předkovi, jímž byla doga. V některých případech se ovšem promění důstojnost v tvrdohlavost a odstup, podobně jako je tomu u koček.

Tito pejsci milují děti, na rozdíl od většiny malých plemen, rádi si hrají v rodinném kruhu. Na druhou stranu nejsou často jiná zvířata v domě příliš vítána a tibetský španěl se k nim může chovat až agresivně. Dožívá se vysokého věku a je považován za nositele štěstí.

Zdroj: Mikkel / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: většinou 2-6

Výcvik, péče

Hodně pohybu je tomuto plemenu vlastní, avšak tibetský španěl si také rád pohoví na gauči, odkud ostražitě sleduje dění v místnosti. Na druhou stranu je to pes, který je zvyklý i na drsné přírodní podmínky a nevadí mu vyšší nadmořská výška. Stejně tak se nebudete muset obávat náchylnosti k chorobám.

Na péči nejsou tibetští španělé až tak náročným plemenem, a platí to dokonce i o srsti. Je velice odolná a praktická, neplstnatí ani netvoří chuchvalce. I tak je ale nutné občasné kartáčování a česání, na škodu nebude ani vodní koupel. Zvláště v zimním období, kdy se hodně solí, kontrolujte čistotu tlapek, důležité je také zkracování drápků.

Využití plemene

V dobách minulých byl tento pes využíván v tibetských klášterech jak k roztáčení modlitebních mlýnků, tak také ke hlídání klášterních prostorů. Často upozornil na nebezpečí nebo vetřelce a přivolal tak většího psa, což byla ve většině případů právě velká tibetská doga.

Zajímavost

  • Tibetští španělé byli zpočátku chováni výhradně mnichy v klášterech a ti nepřipouštěli žádné křížení. I proto posílali tyto psíky jako dar vždy pouze v jednom pohlaví.
  • Podle obyvatel Tibetu, původní krajiny výskytu tohoto plemene, přináší tibetský španěl štěstí do domu, ve kterém přebývá.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.