Historie plemene
Veliký ovčácký pes staroanglický ovčák, nebo také „bobtail“, je na západě Anglie znám již od poloviny sedmnáctého století, jeho předchůdci se na britské území dostali již dokonce o několik tisíc let dříve. Pravlastí těchto psů byly rozsáhlé oblasti Asie, které sahaly až k samotným Himalájím, odkud se do Evropy postupem času dostávali společně s kočovníky.
Starší forma byla v Británii známa jako cumberlandský ovčák, přímý předchůdce současné bearded kolie, ovčáka se stejným původem. Nejbližšími příbuznými jsou pravděpodobně jihoruský ovčák, maďarský komodor a pumi, polský nížinný ovčák, bergamský ovčák a další plemena.
Stavba těla, popis
Tělo staroanglického ovčáka je kratší, ale kompaktní, s dobře klenutými žebry a prostorným hrudníkem. Hrudní končetiny jsou dokonale rovné, se silnými kostmi a lokty přiléhajícími k tělu. Pánevní končetiny se vyznačují zaoblenými stehny, jsou svalnaté, s dlouhými bérci.
Hlava je proporční, s prostornou mozkovnou, má skoro tvar krychle a dost patrný stop. Čenichová partie je silná a hranatá, nos velký a černý. Oči jsou posazené daleko od sebe, barva je tmavá nebo takzvaná „wall eyes“, povolené jsou i modré oči. Uši nejsou z největších, nesené naplocho po stranách hlavy. Zuby mají velmi silný skus.
Tlapy jsou malé a okrouhlé, ovšem hodně pevné, s dobře klenutými prsty a silnými polštářky. Ocas bývá obvykle kupírovaný, srst je bohatá, měla by mít drsnou strukturu a neměla by být rovná, ale chundelatá a bez kudrlin. Podsada srsti je odolná vůči vodě.
- Kohoutková velikost psa: cca 61 cm
- Kohoutková velikost feny: cca 56 cm
Zbarvení
Jsou přípustné všechny odstíny šedé, grizzly nebo modré, tělo a pánevní končetiny jsou zbarvené jednotně, s bílými ponožkami nebo bez nich. Bílé skvrny v barvě jsou nepřípustné. Hlava, hruď, krk a spodní strana břicha jsou bílé, se znaky nebo bez znaků. Nežádoucí je rovněž hnědé stínování.
Charakteristické vlastnosti
Staroangličtí ovčáci jsou temperamentní a živí, vyznačují se také značnou veselostí a hravostí. Výhodou pro chovatele je jejich kvalitně vyvinutá schopnost přizpůsobit se v podstatě jakémukoliv prostředí, jinak řečeno, dají se chovat doma i ve venkovním výběhu a nijak zvláště jim nevadí ani hluk velkoměsta.
Díky svému genetickému vybavení a faktu, že bobtail pracoval jako pastevec, je tento pes dobře ovladatelný a zkušený chovatel ho může vycvičit i k náročnějším úkolům a činnostem. V současnosti ovšem většinou plní funkci domácího mazla s neobvyklou psí inteligencí, ale také jistou dávkou ostražitosti.
Předností, která z něj činí takového miláčka rodiny, je jeho láska k dětem a samozřejmě také k dospělým. Staroanglický ovčák je mírumilovný pes, kterého jen tak něco nerozhodí a vždy je připraven hrát si v rodinném kruhu.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: většinou 2-6
Výcvik, péče
Bobtail má krásnou srst, pro kterou se vlastně postupně stal z hlídače stád společníkem. Tato srst je ale dost náchylná k tvoření plsti, takže je třeba se o ni poměrně často a pravidelně starat. Kromě péče o srst vyžaduje tohle plemeno také kvalitní očistu zvukovodů, oblasti očí nebo pacek a prostorů mezi prsty. Nebude stačit jen čištění, ale také případné vytrhávání srsti, zejména v uších.
Samotná výchova staroanglického ovčáka ale není těžká a jeho přizpůsobivost vše značně usnadňuje. Neměl by však chybět dostatečný výběh a také pravidelné delší procházky pro ukojení touhy po pohybu.
Využití plemene
Staroanglický ovčák byl původně hlídačem stád a především pak ovcí, mezi které tak trochu zapadá svou srstí a její strukturou. Jeho současné využití již není tak praktické, stal se z něj další ze společenských psů, kteří na první pohled slouží pro okrasu. Tohle plemeno však nabízí mnohem více, bude vás bavit svým elánem a vtipem až do úmoru.
Zajímavost
- Pro staroanglické ovčácké psy je typický mimochodný způsob chůze, který připomíná tak trochu medvědí pohyb.
Tip: Podívejte se i na další psí rasy a vyberte si čtyřnohého přítele na celý život.
