Sova je noční pták
Nejrozšířenějším druhem ptáků v řádu sov je nádherná sova pálená. Sova je kosmopolitní živočich. Vyskytuje se proto po celém světě v rozšíření 28 poddruhů. Tichý lovec, jenž je paradoxně znám pro své hlasité skřeky.
Má velké oči a srdcový obličej
Sova pálená (Tyto alba) není velkého vzrůstu. Průměrně dorůstá velikosti kolem 30 centimetrů. Když zaujímá sedící posed, její nohy jsou charakteristické tvarem připomínajícím písmeno X. Sovu pálenou si každý zapamatuje zejména dle příznačného zbarvení. Peří na břiše je bílé, přechází do žlutohnědé až zrzavé, je ozdobené tmavými skvrnkami. Soví hřbet je naopak šedý, s jemnou perleťovou kresbou. ,,Obličej“ asociuje srdcovitou masku, která je tvořena velmi jemnými peříčky bílé barvy. Z masky rázně vystupují veliké černé oči. Soví oči směřují dopředu a zajišťují tak panoramatické vidění. Sovy také, na rozdíl od ostatních ptáků, mrkají horním víčkem. Působí tak moudrým dojmem, a tak jsme je označili za symbol vzdělanosti. Ve skutečnosti však příliš moudré nejsou!
Sova pálená je tichý a rychlý lovec
Sova pálená je skvělý lovec. Je přece nočním ptákem, jehož zrak je přizpůsoben tmě. Soví zornice jsou široce roztažitelné. Na sítnici disponují malým množstvím čípků, které slouží jako čidla pro barevné vidění. Pro svou funkci však potřebují velmi intenzivní světlo. Sítnice je naopak hustě posetá tyčinkami, dalšími zrakovými čidly. Tyčinky fungují již při nepatrném osvětlení. Umožňují ovšem pouze černobílé vidění. Další soví výhodou je téměř dokonalý sluch. Nejenže jsou jejich zvukovody opatřeny kožním záhybem, který slouží jako boltec, ale sova pálená má dokonce nesymetrickou lebku, takže jedno ucho je položeno výše než druhé. Díky této skutečnosti umí pták přesně lokalizovat zdroj přicházejícího zvuku.
Pokud je taková tma, že ani citlivé soví oči nic nevidí, mohou se orientovat pouze sluchem. Sovím triumfem je pak neslyšitelný let. Sova pálená lítá pomalu a nízko nad zemí. Její hedvábné peří je nadýchané a navíc zakončené malými peříčky, které tlumí jakékoli zvuky. Když dravec uslyší nebo spatří potravu, dokáže bleskurychle zaútočit. Kořist uchvátí do svých spárů, pařáty usmrtí a oběť spolkne v celku. Jakmile sova svou potravu vytráví, vyvrhne takzvaný vývržek. Chomáč chlupů a kostí, které pták neumí strávit. Nejčastější potravou sov pálených jsou hlodavci a obojživelníci.
Přísně chráněný živočich
Sova pálená dřív obývala dutiny stromů. Vyskytovala se i v otevřené krajině. Dnes je spíše ptákem zdržujícím se výhradně u lidských obydlí. Ráda obývá půdy, stodoly, holubníky či kostelní věže. Pro člověka je vítaným živočichem, neboť na polích a farmách loví otravné myši a rejsky. Soví námluvy začínají již v lednu. Samci i samice na sebe upozorňují velmi hlasitými, až děsivými skřeky a výkřiky. Pomocí hlasitých zvuků si ohraničují i svá teritoria. Sovy žijí ve stálých párech. Hnízda si nestaví. Vajíčka snáší do kupek sena nebo suti, které předtím zvelebují svými vývržky. Samice může snést vejce i vícekrát za kratší období.
V hnízdě se pak vyskytují mláďata různého věku, a ta jsou i se samicí, která zahřívá další vajíčka, krmena samcem. V České republice je sova pálená přísně chráněná. Její populace klesá kvůli chemickému ošetřování půdy, kácení lesů, používání jedů proti hlodavcům a především kvůli vzrůstající dopravě. Soví osud často nešťastně končí obětí na silnici. Naštěstí se sova pálená umí v příznivých podmínkách namnožit velmi rychle.
Tip: Zjistěte zajímavé informace i o dalších vodních i suchozemských, méně i více známých živočiších.
