Šiperka: černá věrná čiperka

Zdroj: Volodymyr Finoshkin / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Šiperka je malý bezocasý psík černé barvy, který pochází ze současného Vlámska a podle belgických kynologů je vlastně zmenšeninou dnes již zapomenutého černého ovčáckého psa, který byl nazýván Leauvenaar. Ten se v minulosti často využíval jako průvodce na cestách.

Jsou zde ale také náznaky příbuznosti se severskými špici, ovčáky, ale také s keeshondem, bárkovým psem původem z Holandska. Šiperka se poměrně běžně plavila na šífech místních lodníků. A anglicky je loď ship, zde tedy můžeme naleznout souvislost s pojmenováním tohoto plemene.

Těmto psům se říkalo také „malý kapitán“, pod stejným jménem byli známi již zřejmě od 16. století. Na výstavě se šiperka objevila poprvé v Bruselu a bylo to v roce 1880. Od roku 1852 je zapsána do plemenné knihy Královské společnosti svatého Huberta.

Stavba těla, popis

Tělo šiperky je charakteristické svou širokou hrudí, která je za plecemi klenutá a hluboká. Břicho je vtažené, hřbet rovný. Hrudní končetiny jsou zcela rovné, v korektním postavení jemnějších kostí. Pánevní končetiny jsou velmi široké, dlouhé a kvalitně potažené svaly, s nízkými hlezny. Tlapy jsou malé, uzavřené a kulaté, se silnými a krátkými drápy.

Hlava je z profilu lehce zaoblená, čelo je dost široké, čenichová partie se postupně zužuje, nos je poměrně drobný. Oči šiperky mají tmavohnědou barvu, jsou plné, spíše zakulacené než kulaté. Nevystupují, ani nejsou zapadlé. Uši jsou vzpřímené, mají tvar trojúhelníku a jsou vysoko nasazené. Disponují vysokou pohyblivostí. Zuby zapadají dokonale do sebe.

Krk se vyznačuje vzpřímeným držením, je výrazně ochlupený a lemovaný límcem kožešiny. Ocas je nevyvinutý, srst hustá, nikoliv tvrdá, na uších hladká a na hlavě i na hleznech krátká. Delší je pak na zadní straně stehen, kde tvoří kalhotky a také na již zmiňovaném krku.

  • Tělesná hmotnost: 3-5 nebo 5-8 kg – jedinci pod 3 kg nebo nad 9 kg nejsou uznáni za výstavní.

Zbarvení

Zbarvení šiperek je zpravidla černé, bez jakýchkoliv jiných barevných příměsí.

Charakteristické vlastnosti

Šiperky jsou věrné čiperky, které se dokážou svému pánovi zcela oddat a snaží se mu někdy až příliš zavděčit. Ovšem o jejich přirozené inteligenci a také pohyblivosti není žádných sporů. Na jednu stranu je šiperka malým psem, ale na tu druhou dokáže velice dobře střežit a jen tak se nezalekne ani mnohem většího protivníka. Její štěkot je natolik pronikavý, že ho budete slyšet i na velkou dálku.

K cizím psům, ale i k neznámým lidem, se může šiperka chovat trochu dominantně, nikoliv ale agresivně. Na druhou stranu, pokud touží po pamlsku, je schopná všeho a někdy se chová až podlézavě.

Tito bystří psi milují každou formu pohybu, jejich temperament je známou věcí. Přitom se ale dají kvalitně vycvičit, a to také k akrobatickým kouskům. A nechybí jim ani neutuchající chuť k jídlu.

Šiperky jsou velice čistotnými psy, rády se pomazlí se svým páníčkem a pohoví si s ním na gauči nebo dokonce v jeho loži. K dětem se chovají docela tolerantně, nechají se jimi vodit na procházky, není zase tak těžké je krotit na vodítku.

Zdroj: f8grapher / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Výcvik šiperky je poměrně snadný, pokud se tedy nechcete rovnou účastnit závodů. Pokud hovoříme o srsti, i zde je péče opravdu nenáročná, postačí jednou za čas pročesat a zkontrolovat límec na krku. Tito psi se hodí v podstatě kamkoliv, a to i do menších bytů, pokud tedy neruší sousedy svým ostrým štěkotem.

Využití plemene

Zpočátku byly šiperky především lodními psy, postupem času si ale získaly náklonnost také jiných cechů, v Belgii si je dokonce zvolili za svého maskota bruselští ševci. Rovněž je vyhledávali malíři, pro které byly vděčnými objekty. A na belgických statcích a na venkově si našla šiperka také své využití, kdy strážila domy a přilehlé budovy proti nechtěným škůdcům, zejména pak krysám.

Zajímavost

Plemeno šiperka se nacházelo v druhé polovině 19. století na pokraji vyhynutí, podobně tomu bylo i během obou velkých světových válek. Naštěstí se několik chovů zachovalo, a i díky pomoci Angličanů a Američanů se stala postupem času šiperka spíše společenským plemenem.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.