Sibiřská kočka: mladé houževnaté plemeno s budoucností

Zdroj: ELEN / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Sibiřská kočka je řazena k nejmladším plemenům, které bylo FIFe uznáno v roce 1998. Jedinci tohoto plemene jsou posuzování na výstavách a mají možnost získávat všechny tituly. Původ kočky ale není až tak jasný, zdá se, že základem byla kočka domácí, která byla na Sibiř dovezena ruskými přistěhovalci někdy v 16. století. Již v roce 1896 dopravil do Evropy zprávy o této kočce významný německý chovatel Bungarz, který oznámil, že v sibiřském městě Ťumeň žije zajímavá kočka s modrou či modrošedou srstí.

V Evropě se sibiřská objevuje teprve v posledních letech, a to ještě velmi ojediněle, ovšem vzbudila mimořádnou pozornost zajímavým vzhledem, stejně jako fyzickou zdatností a povahou. Dá se předpokládat, že v příštích letech se její chov rozšíří mnohem více, svým vzhledem i chováním se podobá norským lesním. Podle současných chovatelů má dokonce o něco klidnější povahu a může se chovat také v bytech.

Stavba těla, popis

Sibiřská kočka se řadí do skupiny polodlouhosrstých koček, je středně velká s bohatým osrstěním, tělo je statné, dlouhé a silně stavěné, s pevnou kostrou. Hlava je výrazná a mírně prodloužená, nasazená na elegantní šíji. Uši jsou vzpřímené, středně velké, obsahují husté chomáčky srsti, nechybí výrazné štětinky na špičkách.

Oči sibiřské jsou mírně šikmé, oválného tvaru a zpravidla zelené barvy. Nos se vyznačuje poměrně značnou délkou, při pohledu z profilu má lehké prohnutí, avšak beze stopu. Končetiny s velkými a kulatými tlapkami jsou středně dlouhé a pevné, vzhledem k tělu se jeví harmonicky. Ocas je dlouhý, silný a bohatě osrstěný, měl by dosahovat až k šíji.

Srst sibiřské kočky má velmi dobrou schopnost odpuzovat vodu a díky krycím chloupkům neplstnatí. Její kvalita je rozdílná podle ročního období. Letní srst je krátká, zimní pak mnohem delší a také hustší. Podle zbarvení se řadí do stejných posuzovacích skupin jako norské lesní, mainské mývalí a turecké angory.

Nejrozšířenější jsou barevné varianty s kresbou, stříbřité s kresbou a variety s modrými odstíny a ředěním.

Kocouři jsou mnohem větší než kočky, váha dospělého jedince se pohybuje v rozmezí 4 až 9 kilogramů.

Zbarvení

  • Černě tygrovaná s bílou
  • Různě žíhané
  • Jsou uznána v podstatě všechna zbarvení, s výjimkou skořicové, světle žlutohnědé, čokoládové a lila
Zdroj: ELEN / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Plemeno se vyvinulo v drsných sibiřských podmínkách a v důsledku toho je velice odolné a houževnaté. Nechybí ani inteligence a vynalézavost, tyto kočky si rády hrají a mají rády společnost. Nejen tu lidskou, ale také jiných zvířat, pokud jsou na ně navyklé od mladého věku.

Sibiřská kočka je klidné plemeno, na druhou stranu ale velice fyzicky zdatné, vyžaduje dostatek volného pohybu a aktivity. Rodinu člověka se naučí velmi brzy milovat, stejně jako děti, nečiní jí potíže ani pobyt v menších prostorách bytu, ovšem na výběh nikdy nezapomínejte.

Velmi ráda se mazlí a je přítulná, přitom si stále zachovává svůj instinkt lovce a schopnost odolávat i vysokým teplotním rozdílům. Stejně tak zůstává hrdá, ale vůči majiteli chová nezměrnou lásku, někdy hraničící až se zbožňováním a fixací.

Sibiřská se nebojí vody, naopak ji vyhledává a dokáže si pobyt v ní opravdu vychutnat. Svou vynalézavostí překvapí, stejně jako samostatností, která je pozůstatkem života v nehostinné sibiřské tundře. Rozhodně oceníte i odolnost této kočky proti různým chorobám.

Březost, koťata

Sibiřské kočky dospívají plně až ve třech letech, krytí je ovšem možné již od 14. měsíce života.

  • Délka říje: 7-14 dní
  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet koťat: 3-8

Výchova, péče

Sibiřskou kočku není vhodné koupat, protože její srst má samočisticí schopnost a při použití některých přípravků by mohlo dojít k jejímu poškození. Ani další péče o srst není až tolik náročná, neboť neplstnatí a česat ji tak postačí jednou týdně. Na kvalitu srsti může mít vliv také zvýšená teplota v interiéru. Pokud tedy chováte toto plemeno v bytě, dostatečně větrejte a nepřetápějte.

Srsti této kočky prospívá strava s obsahem mořských řas, případně můžete přidat složku s vitamínem B.

Tipy, zajímavosti

Sibiřské kočky jsou chovány také v neuznaných barevných variantách, jako jsou kočky s odznaky, které jsou nazývány ruskými chovateli poněkud familiárně „Něvská maškaráda“. Tyto varianty nejsou FIFe akceptovány, neboť považuje plemeno sibiřské za přírodní.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.