Ruská modrá kočka: lenivá kráska s potutelným úsměvem

Fotografie: Ruská modrá kočka
Zdroj: Nataliia Zhekova / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Ruská modrá kočka byla vystavována poprvé v roce 1880 v Londýně a do Anglie se dostala pravděpodobně kolem roku 1860 s námořníky. Její původ je ovšem dost nejasný, dle dochovaných pramenů byly ruské modré kočky dovezeny po roce 1883 z Archangelska a měly jantarové oči. Postupným šlechtěním dostávaly nová jména, jako archangelská, španělská modrá či maltská kočka. Podle dochovaných pramenů se zdá, že tito původní jedinci byli poněkud mohutnější, než je tomu dnes.

Roku 1900 doputovalo plemeno také do USA, kde má ovšem trochu zavalitější ráz a jiné standardy než na evropském území, zejména v Anglii. V Česku, které patří v současnosti k evropské chovatelské špičce, jsou ruské modré kočky chovány velmi úspěšně a chovy se uspokojivě rozrůstají.

Teprve po ukončení druhé světové války se začali angličtí chovatelé více zaměřovat na chov, kdy využili modrých siamek a vnesli do plemene ruské modré kočky štíhlejší charakter těla. V této době byla ruská modrá kočka uznána za samostatné plemeno i se svým názvem známým dodnes. Ke standardizaci došlo v roce 1965.

Stavba těla, popis

Tělo ruské modré kočky je celkově protáhlé či podlouhlé, se středně silnou kostrou. Má až graciézní vzhled a působí nesmírně elegantně. Tělo by nemělo vypadat hrubě, ale ani příliš jemně. Končetiny jsou něžně tvarované a vysoké, s malými tlapkami ve tvaru oválu.

Hlava má klínovitý tvar, nesmí být ale příliš dlouhá, z profilu tvoří čelo s nosem konvexní úhel ve výšce očí. Je posazená na delším a hrdém krku. Nos je rovný, dvorce hmatových chlupů se jeví jako velmi výrazné. Uši se dají považovat za velké, zašpičatělé, v nasazení široké. Jsou postaveny kolmo k lebce a jejich vnitřní část je jen velmi málo osrstěná. Barva očí je jasně zelená, mají až geometricky kulatý tvar.

Ocas ruské modré kočky je dlouhý a vybíhající do špičky. Srst je krátká a hustá, na dotek velmi jemná, odstává plyšovitě od těla. Její struktura je krásně měkká a hedvábná. Toto modré plemeno má srst dost odlišnou od ostatních koček, je svou texturou a vzhledem skutečným unikátem.

Kočky jsou menší a dosahují dospělé váhy kolem 4 kg, zatímco větší kocouři dorůstají až do 6 kg.

Zbarvení

Barva srsti může mít různé podoby a varianty:

  • Modrošedá
  • Jednotná a čistá
  • Zřetelně stříbřitě třpytivá

Ideální je zbarvení modrošedé, se stříbřitým třpytem. FIFe uznává pouze jednobarevnou modrou varietu, zatímco další světové organizace také bílou a černou barvu.

Zdroj: ??????? ??????? / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Ruská modrá kočka zaujme inteligencí, je ovšem poměrně plachá a k cizím lidem se může chovat nedůvěřivě. V rodině si většinou oblíbí jediného „páníčka“, kterému dává svou lásku najevo například otíráním hlavičky o jeho nohy nebo jinou část těla. K ostatním členům rodiny pak má spíše platonické vztahy, ale velmi dobře je přijímá a toleruje.

Pro ruské modré kočky je charakteristickým rysem jejich zvláštní a důkladná hygiena a pro chov v bytových podmínkách jsou vhodné také svým klidem. Hlasově se projevují „povídáním“, rozhodně to ale nejsou kočky zbytečně hlasité.

I přes svou vrozenou hravost patří ruská modrá kočka spíše k „lenošivým“ kočkám, velmi ráda se jen tak povaluje na gauči nebo ve svém vyhřátém pelíšku. Není právě nejvhodnější pro rodiny s malými dětmi, vůči cizím návštěvám se chová se značným odstupem, ale nikterak agresivně. Poměrně dobře se snáší s dalšími zvířaty, dokonce i se psy, a také s jinými kočkami různých plemen.

Březost, koťata

Ruské modré kočky patří k nejsvědomitějším kočičím mámám.

  • Délka říje: 7-14 dní
  • Délka březosti: cca 63 dní
  • Počet koťat: nejčastěji bývají 4

Výchova, péče

Péče o srst není náročná, přesto, že má dvě vrstvy a je svou texturou zvláštní. Někteří chovatelé dokonce preferují kartáčování jen zřídka, aby tak zachovali co nejlepší třpyt srsti. Ruská modrá kočka miluje teplo, což je dáno jejím místem původu, zajistěte jí proto kvalitní pelíšek a k němu nějakou tu hračku pro chvíle nudy.

Vzhledem k nižší aktivitě je nutné zastřihávat drápky, ale také kontrolovat vyváženost výživy. Ruská modrá kočka není sice nadměrně náchylná k obezitě, ale pokud ji budete překrmovat, může se nadváha objevit společně s chorobnými příznaky.

Tipy, zajímavosti

Podle starých historických záznamů vlastnil již ruský car Mikuláš I. kolem roku 1860 ruskou modrou kočku, která se jmenovala Vasko.

Tip: Prohlédněte si i ostatní kočičí rasy a vyberte si toho nejvhodnějšího kočičího parťáka pro vás.

Sdílet na Facebooku

Nutrivet

Reklama