Ropucha zelená: barevný a přizpůsobivý obyvatel krajiny

Zdroj: yod67 / 123RF.com

Reklama

Ropuchy se rozmnožují ve vodě

Ropucha zelená (Bufo viridis) je nejbarevnějším zástupcem čeledi ropuchovitých, řádu obojživelníků. Ropuchy, na rozdíl od ostatních žab, se mimo období rozmnožování nezdržují v blízkosti vody. Ropucha zelená preferuje spíše otevřenou krajinu – pole, stepi, pastviny a lomy. V dnešní době si oblíbila i městské zahrady a sídliště.

Žába má jedové příušní žlázy

Co se týče nadmořské výšky, její výskyt je zaznamenán především v nížinách. Přesto byly nalezeny i himalájské exempláře těchto žab. Ropucha zelená je velmi odolný a přizpůsobivý druh. Nevadí jí sucho, příliš slané prostředí, ani vysoké teploty. Vyhledává teplé oblasti. Nalezneme ji po celé Evropě, Asii, ve Středozemí a výjimkou nejsou ani africké pouště. Ropuchy jsou žáby se zavalitým tělem a krátkýma nohama. Ropucha, s průměrnou velikostí asi 9 centimetrů, má z dané čeledi nejdelší nohy. Umí proto rychle běhat. Někdy se pohybuje i mrštnými skoky. Dalším znakem typickým pro ropuchy je vodorovná zornice, která je zeleně a zlatě lemovaná. Okolní duhovka je pak sytě zeleného nebo žlutozeleného odstínu. Pestře zbarvená je i bradavičnatá kůže ropuchy. Na bílém až šedém hřbetě disponuje ostře ohraničenými, zelenými či hnědými skvrnami. Mramorový vzor doplňují žluté a oranžové tečky. Celá tato kompozice je u každého jednotlivce originální. Často slouží jako kamuflážní prvek. Břicho ropuchy je velmi světlé. Výrazným znakem ropuchy zelené jsou i velké jedové příušní žlázy, které jsou opět nejmohutnější v rámci daného druhu. V případě podráždění žlázy vylučují bělavou tekutinu (tato tekutina ovšem člověku nijak neublíží, u nejcitlivějších jedinců dojde pouze k lokálnímu podráždění kůže).

Zdroj: Piotr Krześlak / 123RF.com

Obojživelník, který loví potravu jazykem

Potravu ropuchy zelené tvoří hmyz, brouci, pavouci, červi a slimáci. K lovu používají vymrštitelný jazyk. Za potravou se vydávají za soumraku a v noci. Ve městech se někdy shromažďují u pouličních osvětlení, kde lapají hmyz přilákaný světlem. Ve dne jsou pak schované pod kameny a v dutinkách. Ropuchy se také rády zahrabávají do půdy. V takových skrýších tráví i celou zimu, během níž upadají do hlubokého zimního spánku. Na jaře vylézají a migrují k vodě. Ropuchy zelené nepoužívají k rozmnožování jednu stálou vodní nádrž. Vyhledávají nově zaplavené plochy či mělké tůně, které se vyskytují jen přechodně. Doba páření je jediné období, kdy jsou ropuchy aktivní i ve dne. Samečci vydávají charakteristické zvuky pomocí speciálního resonančního aparátu v hrdle. Zvuky připomínají stále se zesilující trylkování. Samice nakladou tisíce vajíček, která jsou spojena do několikametrových provazců. Tyto provazce obmotávají ropuchy kolem rostlin ve vodě.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.