Ropuchy se rozmnožují ve vodě
Ropucha zelená (Bufo viridis) je nejbarevnějším zástupcem čeledi ropuchovitých, řádu obojživelníků. Ropuchy, na rozdíl od ostatních žab, se mimo období rozmnožování nezdržují v blízkosti vody. Ropucha zelená preferuje spíše otevřenou krajinu – pole, stepi, pastviny a lomy. V dnešní době si oblíbila i městské zahrady a sídliště.
Žába má jedové příušní žlázy
Co se týče nadmořské výšky, její výskyt je zaznamenán především v nížinách. Přesto byly nalezeny i himalájské exempláře těchto žab. Ropucha zelená je velmi odolný a přizpůsobivý druh. Nevadí jí sucho, příliš slané prostředí, ani vysoké teploty. Vyhledává teplé oblasti. Nalezneme ji po celé Evropě, Asii, ve Středozemí a výjimkou nejsou ani africké pouště. Ropuchy jsou žáby se zavalitým tělem a krátkýma nohama. Ropucha, s průměrnou velikostí asi 9 centimetrů, má z dané čeledi nejdelší nohy. Umí proto rychle běhat. Někdy se pohybuje i mrštnými skoky. Dalším znakem typickým pro ropuchy je vodorovná zornice, která je zeleně a zlatě lemovaná.
Okolní duhovka je pak sytě zeleného nebo žlutozeleného odstínu. Pestře zbarvená je i bradavičnatá kůže ropuchy. Na bílém až šedém hřbetě disponuje ostře ohraničenými, zelenými či hnědými skvrnami. Mramorový vzor doplňují žluté a oranžové tečky. Celá tato kompozice je u každého jednotlivce originální. Často slouží jako kamuflážní prvek. Břicho ropuchy je velmi světlé. Výrazným znakem ropuchy zelené jsou i velké jedové příušní žlázy, které jsou opět nejmohutnější v rámci daného druhu. V případě podráždění žlázy vylučují bělavou tekutinu (tato tekutina ovšem člověku nijak neublíží, u nejcitlivějších jedinců dojde pouze k lokálnímu podráždění kůže).
Obojživelník, který loví potravu jazykem
Potravu ropuchy zelené tvoří hmyz, brouci, pavouci, červi a slimáci. K lovu používají vymrštitelný jazyk. Za potravou se vydávají za soumraku a v noci. Ve městech se někdy shromažďují u pouličních osvětlení, kde lapají hmyz přilákaný světlem. Ve dne jsou pak schované pod kameny a v dutinkách. Ropuchy se také rády zahrabávají do půdy. V takových skrýších tráví i celou zimu, během níž upadají do hlubokého zimního spánku.
Na jaře vylézají a migrují k vodě. Ropuchy zelené nepoužívají k rozmnožování jednu stálou vodní nádrž. Vyhledávají nově zaplavené plochy či mělké tůně, které se vyskytují jen přechodně. Doba páření je jediné období, kdy jsou ropuchy aktivní i ve dne. Samečci vydávají charakteristické zvuky pomocí speciálního resonančního aparátu v hrdle. Zvuky připomínají stále se zesilující trylkování. Samice nakladou tisíce vajíček, která jsou spojena do několikametrových provazců. Tyto provazce obmotávají ropuchy kolem rostlin ve vodě.
Tip: Další zajímaví živočichové na vás čekakají, zjistěte víc o jejich životech.
