Historie plemene
Pyrenejský horský pes je vůbec největším pasteveckým plemenem a jedním z nejmohutnějších psích plemen obecně. Když nebudeme počítat zaoceánského novofoundlandského psa, pro kterého je mimochodem pyrenejský horský přímým předchůdcem, jedná se o nejzápadnější formu dlouhé linie pasteveckých psů, kteří se po velmi dlouhou dobu šířili z podhůří Himálajské oblasti přes Kavkaz a Karpaty a dále celou Evropou až do jižnějších míst, jako je například Iberský poloostrov.
Prapředkem tohoto pasteveckého plemene je tibetská doga a mezi nejbližší příbuzné rasy se řadí kavkazský pastevecký pes, čuvač, maďarský kuvasz, maremmansko-abruzzský pastevecký pes z oblasti Itálie a také pastevečtí psi pocházející z Portugalska. Jejich hlavním využitím bylo především hlídání stád s ovcemi a ostraha před šelmami jako byli vlci či medvědi. I z tohoto důvodu byla dávána přednost bílému zbarvení.
Stavba těla, popis
Tělo je charakteristické ne příliš hlubokým, ale zato širokým hrudníkem, který je po obou stranách lehce klenutý. Záď je mírně oblá, bedra nejsou příliš hluboká, ramena jsou široká a svalnatá. Hlava není právě největší v poměru k tělu, po stranách se zplošťuje. Nos je zcela černý. Oči jsou spíše malé, inteligentního a upřímného výrazu. Zbarvení očí by mělo být jantarově hnědé.
Uši jsou posazené v rovině očí, jsou poměrně malé a mají tvar trojúhelníku. Spadají splývavě podél lebky. Zuby jsou kompletní, s povoleným klešťovým skusem. Hrudní končetiny se vyznačují přímostí, zatímco pánevní končetiny s osvalenými stehny jsou středně úhlené. Na zadních končetinách je také silnější a hustější srst, najdeme na nich dva charakteristické paspárky.
Tlapy pyrenejského horského psa jsou spíše menší v poměru k tělu, mají dobře klenuté uzavřené prsty. Ocas lze považovat spíše za dlouhý, jeho osrstění je velmi husté, vytváří chochol. V klidu je nesený nízko, v rozrušení se stáčí nad hřbetem.
Srst tohoto plemene se vyznačuje značnou silou, je plochá a dostatečně dlouhá. Na ocasu a na krku lze pozorovat zvlněnou a delší srst. Podsada je celkově velmi vydatná.
- Kohoutková výška psa: 70-80 cm, váha psa: cca 60 kg
- Kohoutková výška feny: 65-70 cm, váha feny: cca 45 kg
- Dožívá se až 13 let
Zbarvení
Základní zbarvení je bílé nebo bílé se skvrnami v barvách jezevce či šedého vlka, případně se světle žlutými nebo oranžovými skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu.
Charakteristické vlastnosti
Pyrenejský horský pes je mírný, klidný a neagresivní, což se projevuje velmi pozitivně v rodinných vztazích s člověkem. Kontakt s dětmi je mu rovněž velice příjemný a dokáže být nesmírně trpělivý. To ovšem neznamená, že by byl špatným hlídačem. Naopak, váš dům ohlídá velmi dobře a spolehlivě.
Zapomenout nemůžeme ani na jeho příkladnou věrnost a oddanost nejen pánovi, ale celé jeho rodině. Dokáže si brzy zvyknout i na nové zvířecí přírůstky v domácnosti a dobře s nimi koexistovat.
Tento pes je navíc velice houževnatý, takže se nemusíte obávat ponechat ho ve venkovním výběhu, stačí, když tam bude mít dostatek prostoru.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: 3-8
Výcvik, péče
Chov tohoto mohutného plemena není z nejsnadnějších. Už pro samotnou velikost vyžaduje pyrenejský horský pes dostatek prostoru a možnost rozvíjet své silové vlastnosti. Vhodný je chov a výcvik například v odlehlých usedlostech, nebo rovnou na farmě.
Péče o srst musí být pravidelná, především se soustřeďte na vyčesávání staré srsti, aby nedocházelo k nežádoucímu plstnatění a možnosti vzniku chorob či přítomnosti parazitů. Zvláštní péče by měla být věnována srsti v partiích kalhotek a v oblasti uší.
Využití plemene
V minulosti bylo hlavním využitím pyrenejského horského psa hlídání stád s dobytkem, zejména pak před nebezpečnými šelmami vyskytujícími se v horských oblastech. Dokázal se postavit vlčí smečce i medvědovi.
Dnes je tento dobromyslný a zároveň odvážný pes především společníkem do rodiny, která žije na venkově a pro pána, který mu umožní dostatek volnosti pohybu. Jeho velmi silný a výrazný hlas pak oceníte při ostraze objektu. Z minulosti, v období Ludvíka XIIII., se dokonce dochovaly záznamy o tom, že pyrenejský horský pes střežil hrady a tvrze.
Zajímavost
O charakteristické věrnosti a příslovečné lásce k dětem pyrenejského horského psa byla napsána také kniha, jejíž název budete jistě znát. Ano, je to Bella a Sebastián. Autorkou díla je Cecile Aubryová.
Tip: Jestli hledáte psího parťáka, prohlédněte si také další psí plemena a vyberte si toho nejlepšího k sobě.
