Historie plemene
Irští farmáři, kteří byli zároveň také lovci, si u svých psů cenili jejich pracovní všestrannosti a upotřebitelnosti, více než samotného vzhledu. Využití těchto psů spočívalo zejména v hubení domácích škůdců a ochraně před škodnou, jako jsou například lasičky, kuny, lišky či tchoři.
Skutečných lovů se pak účastnil pšeničný jemnosrstý teriér jen tam, kde se jednalo o menší zvířata. Není tedy divu, že až do konce 19. století nebyly příliš důsledně rozlišovány nejrůznější lokální formy tohoto psa, který byl známý jako irský teriér, kerry blue teriér nebo glen of imaal teriér, a samozřejmě také jako soft-coated wheaten teriér.
Také pšeničné zbarvení se objevilo až později, ale v minulých dobách se u tohoto plemene vyskytovala i modrá varianta a forma s modrým pálením. Irský pšeničný jemnosrstý teriér byl uznán za samostatné plemeno v roce 1937, řadí se ovšem spíše k méně rozšířeným rasám mimo svou původní oblast výskytu.
Stavba těla, popis
Tělo pšeničného jemnosrstého teriéra, nebo také soft-coated wheaten teriéra, je kompaktní a ne příliš dlouhé, s kratšími a silnými bedry. Hrudník je dost hluboký, s dobře klenutými žebry. Hrudní končetiny jsou zcela rovné ze všech pohledů a mají velice dobře vyvinuté kosti. Pánevní končetiny disponují silnými svaly především na stehnech. Hlava těchto psů je dlouhá, přiměřená svou velikostí i vzhledem.
Čelisti jsou silné, zuby velké, s klešťovým skusem, může se vyskytnout také nůžkový. Krk je přiměřeně dlouhý, silný a bez laloků. Uši těchto psů jsou poměrně malé, složení uší je nežádoucím znakem. Tlapy dosahují menší velikosti, jsou uzavřené a disponují černými drápy.
Ocas je většinou kvalitně nasazený, ne právě nejsilnější, zvesela nesený. Je krácen na jednu třetinu jeho celkové délky, případně za šestým ocasním obratlem, aby se udržela rovnováha proporcí. Srst je celkově měkká a hedvábně jemná, jsou u ní povoleny úpravy.
- Kohoutková velikost psa: 45-50 cm
- Kohoutková velikost feny: 42-46 cm
Zbarvení
Zbarvení pšeničného jemnosrstého teriéra může být v různých odstínech od světle pšeničné až po načervenalé.
Charakteristické vlastnosti
Pšeniční teriéři z Irska se trochu liší od ostatních teriérů, a to zejména svým vzhledem. Na rozdíl od dalších teriérů jsou navíc velmi kamarádští a dobře dokážou vycházet i s ostatními doma chovanými miláčky ze světa zvířat. Tito teriéři se projevují neutuchající aktivitou a také značnou inteligencí.
Skvěle se chovají i k těm nejmenším dětem, samozřejmě s určitými omezeními a poučením. A pokud hovoříme o cizích lidech, návštěvách, je zpočátku poněkud nedůvěřivý, ale nikoliv agresivní, jako někteří jiní příslušníci skupiny teriérů. Přesto, že svou energii by mohl pšeničný jemnosrstý teriér rozdávat, patří k těm nejklidnějším teriérům, kteří jsou ideální pro chov v rodině.
Pšeniční teriéři jsou své lidské rodině oddáni a ne právě nejlépe snáší osamocení. Pokud jsou ale na samotu připravováni již od věku štěněte, nebude to problém. Tito psi jsou známí tím, že se dokážou velice rychle naučit různé povely, přesto vyžaduje jejich výcvik pevnou ruku.
Tip: Dopřejte vašim čtyřnohým chlupáčům přírodní a bylinnou péči s veterinárními produkty Energyvet.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: většinou 2-6
Výcvik, péče
Výcvik irských pšeničných teriérů není snadný a je třeba začít s ním již od mladého věku. Důsledný přístup majitele je v tomto případě nutností. Velkou výhodou je nepochybně to, že tohle plemeno při chovu netrpí žádnými genetickými poruchami a zdravotními potížemi.
Irský pšeničný jemnosrstý teriér disponuje srstí bez podsady, proto není vhodné absolvovat s ním příliš dlouhé procházky v chladném počasí a není dobré ponechávat ho v zimě ve venkovním výběhu. Ovšem i přes absenci podsady nemá rád nadměrné horko nebo příliš vyhřátý pelíšek.
Využití plemene
V minulosti byli pšeniční teriéři využíváni především k lovu menších hlodavců, ale také lišek, jezevců a zajíců. Postupně se ale vyvinuli spíše k rodinnému chovu a stali se z nich vynikající společníci a kamarádi lidí.
Zajímavost
V Americe se těší soft-coated wheaten teriér velké oblibě, dostal se sem ale až v roce 1946 a za samostatné plemeno byl vyhlášen až na počátku 70 let minulého století.
Tip: Prohlédněte si i ostatní plemena psů a vyberte si toho nejvhodnějšího mazlíčka pro vás.
