Co bylo před vlkem

Kořeny psovitých šelem sahají hluboko až do třetihor. V té době se po Zemi proháněla prašelma kreodont bok po boku společně s dinosaury. Od dnešních šelem se odlišoval hlavně jinou stavbou chrupu. Poslední rod z čeledi Creodonta vyhynul před 11,1 miliony let. Slepá vývojová větev zanikla.

První předkové moderních psů se začali orientovat na lov před 45 miliony let. Hlavním představitelem dnešních vrtichvostů bylo Midicidae, drobné zvíře s velkým mozkem a ostrými trháky. Stromový akrobat Miacis se zatažitelnými drápky na pětiprstých tlapkách připomínal víc dnešní kočky než psy. Evoluce Miacidů skončila koncem eocénu.

Lesní zvířata začala být postupně nahrazována několika novými rody. Souběžně se vyvíjeli medvědi, medvídci a psovité šelmy.

Rodem Pseudocynodictis (25 milionů let př.n.l.) začíná vývojová linie dnešních psů. Poté následoval Cynodesmus, Tomarctus a konečně náš známý: Canis. Tento rod úspěšně překonal doby ledové a položil základy psa, jak ho známe dnes. Při prvním pohledu na pravěké šelmy byste nejspíš neřekli, že se jedná o prapředky našich chlupatých domácích mazlíčků. Evoluce zkrátka není záležitostí několika let.

Příbuzní psa

Pes patří do rodu Canis, který spadá do čeledi Canidae. Tato čeleď dnes obsahuje 34 známých druhů. Kojoti, šakali a vlci představují pro psa takové bratrance z druhého kolene. Jejich genetická výbava disponuje stejným počtem chromozomů a mohou se mezi sebou bez problémů křížit. Za vzdálené příbuzné lze považovat lišku, psa hyenovitého, dhoula, vlka hřivnatého, psíka mývalovitého a psa pralesního.

Jak začal vývoj v psa domácího

V počátcích sbližování psa a člověka docházelo k domestikaci nejspíše přirozeným způsobem. Vlky přitahovala lidská obydlí, neboť představovala lehce dostupný zdroj potravy. Je vysoce pravděpodobné, že některá nepozorná vlčata lidé odchytili a vychovali je jako své společníky.

Psi se postupem času osvědčili jako:

• Chlupaté alarmy s vysoce citlivým čichem – na blížící se nebezpečí upozornili člověka vysokým štěkotem.
• Ochránci obydlí – vetřelce dovedl zastrašit pohled na jejich ozubené čelisti.
• Pomocníci při lovu – mnohá plemena byla vyšlechtěna ke stopování nebo uštvání zvěře. Stopaři vynikali mezi ostatními psy ještě lepším čichem. Plemena určená ke štvaní potřebovala silné svaly a velkou výdrž (např. dnešní rhodeský ridgeback).

Psi a lidé v dobách starověku

Na mnoha místech lidé považovali psy za božské bytosti a uctívali je. Město Cynopolis bylo dokonce pojmenováno po psech. Když v tomto městě zemřel pes, lidé si oholili hlavy a smutně naříkali. Tělo zvířete bylo velmi pečlivě nabalzamováno a uloženo do speciální psí hrobky. Každé město ve starověku mělo vyhrazeno jedinečný prostor pro pohřbívání psích mazlíčků. Psí hřbitovy byly často tak přeplněné, že se musely neustále rozšiřovat.

Uctívání psů pramení z tzv. psí hvězdy, která tvoří na hvězdném nebi součást souhvězdí Velkého psa. Anubis, egyptský bůh s šakalí hlavou, představoval další důvod k uctívání psí rasy. V Persii bylo zabití psa dokonce považováno za těžký zločin. V Řecku byla některá plemena psů používána ve válce, kdy bojovala bok po boku s lidskými vojáky.

Zajímavost: Existenci moderního domestikovaného psa dokazuje egyptský reliéf z roku 3500 př.n.l., na kterém je vyobrazen pes s vodítkem.

Další využití psů v historii

Psí zápasy – zápasy s býky a medvědy byly nejoblíbenější zábavou mladých Londýňanů v době vlády krále Jindřicha II. Býčí štvanice byly pro svou krutost a nehumánnost oficiálně zakázány až koncem 18. století. Tradice psích zápasů ovšem přetrvala do dnešních dob, kdy jsou k bitvám na život a na smrt zneužíváni hlavně pitbulové. Tyto zápasy se samozřejmě konají ilegálně pod rouškou utajení a jejich provozování je peněžitě sankciováno.

Zajímavost: Kromě býků a medvědů se psi střetávali v soubojích se lvy. Přežití psa záviselo na jeho zkušenostech, dovednostech, ale i na jeho výcviku.

Tažní psi – psi představovali velmi oblíbená tažná zvířata v mnoha zemích Evropy. Netahali ovšem sáně, jak si možná myslíte, ale vozíky se zbožím. Ještě ve 30. letech minulého století jste mohli na belgických trzích potkat mnoho malých dvoukoláků, do kterých byly zapřaženi velcí štěkající psi. Jediní tažní psi, se kterými se můžeme setkat dnes, jsou sibiřští saňoví psi.

Kočároví psi – tradice kočárových psů se zrodila v Dalmácii, nejvýchodnější oblasti pobřeží Jadranu. V 19. století se oblíbenost kočárových psů přesunula do Británie, kde jste mohli vidět, jak jedoucí kočár doprovází smečka dalmatinů. Kromě dalmatina se jako kočárový pes osvědčila i německá doga. Kočárový pes svědomitě plnil celou řadu důležitých úkolů: hlídal koně, kočár i náklad a odháněl potenciální nebezpečí. Neunavitelný dalmatin dokázal při doprovázení svých pánů urazit úctyhodných 24-32 km denně.

Výběrčí – člověk objevil ve svém čtyřnohém příteli mimo jiné i potenciál na vybírání peněz. První dobročinnou sbírku zorganizovala organizace Ladies Kennel´Asociation v roce 1900. Sbírky se zúčastnilo 400 psích dobrovolníků. Psi jako výběrčí byli často oděni do slušivých kostýmů a před sebou měli vystavenou kasičku z bedýnky od tabáku, kožený váček nebo pokladničku. Skutečným mistrem v žebrání se stal hrubosrstý teriér Gyp, o kterém se říkalo, že ho zvuk cinkajících mincí přitahoval jako neviditelný magnet.

Zajímavost: Pejsek jménem Hloupý Beggar si své jméno rozhodně nezasloužil. Tento malý šikula byl tak chytrý, že uměl vyklápět mince ze svého plecháčku.

Herci – psi se osvědčili i jako komedianti. První veřejný výstup psího herce se odehrál v Shakespearově díle Dva páni z Verony. Kromě divadla se výrazné charaktery z řad psovitých šelem začaly objevovat i ve filmu. První velkou psí hvězdou se stal německý ovčák Rin-Tin-Tin, policejní pes, který plnil za války důležité úkoly. Účinkoval přibližně ve 40 snímcích. Dalším nezapomenutelným charakterem byla kolie Lassie, po jejímž boku začínala tehdy mladičká Liz Taylor. Ze současných psích herců nesmíme opomenout komisaře Rexe, dalmatiny z filmu 101 Dalmatinů nebo Hačikó z dojemného snímku Příběh psa.

Psi hráli i další důležité role v mnoha odvětvích. Tyto výjimečné šelmy se staly inspirací pro mnoho umělců a účastnily se i 1. světové války. V různých kulturách vystupovaly jako mýtická a božská stvoření – za zmínku stojí ochránce podsvětí Kerberos a bůh Anubis. V nejstarších dílech západního křesťanství byl dokonce svatý Kryštof vyobrazen jako mladý muž s psí hlavou.

Současný svět psů a lidí

Dnes je pes považován za nejlepšího přítele člověka. Kromě styku s člověkem psi začali postupně navazovat vztahy s ostatními domácími zvířaty. Nezřídka se stává, že se nejlepším parťákem psa stane kočka, jehně nebo třeba koza. Tito chlupáči představují fantastické společníky a při správně voleném přístupu se svému páníčkovi odmění naprostou oddaností.

Díky své výjimečné inteligenci a empatii se z některých jedinců stávají asistenční psi, kteří dovedou být neuvěřitelnou životní oporou pro hendikepované osoby. Pracovní psi se využívají k lovu škodné zvěře. Služební psi (německý ovčák, novofundlandský pes, bernardýn) dovedou fungovat i jako záchranáři. Spolupracují s policií i bezpečnostními agenturami. Díky výbornému čichu dovedou vyčenichat drogy i nebezpečné výbušniny. Jiná plemena se uplatňují jako šikovní pastevci, honiči i jako fešáci na výstavách.

Není divu, že se tak úžasná stvoření dočkala takové obliby. Většina lidí si ale psa pořizuje z jednoho prostého důvodu – získají v něm kamaráda a ochránce, který nikdy nezklame!

Autor: Dana Široká, DiS.