Peruánský naháč: nemá kožíšek, ale nevadí mu to

Zdroj: Дмитрий СеменоР/ 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Peruánský naháč byl dříve známý pod exotickým pojmenováním „Inca Orchid Moon Flower Dog“, které poukazovalo na jeho původ, který je spojený s nobilitou civilizace Inků. Sošky těchto psů bez srsti se ovšem objevovaly i mezi archeologickými nálezy v Ekvádoru. Tyto artefakty pocházely z kultury 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Není dokonce vyloučeno, že tito nazí psíci se dostali do Jižní Ameriky z druhé strany Tichého oceánu, tedy z Japonska. A svědčí o tom také obdobné nálezy pocházející z jómonské kultury. V tomto případě by byli obdobou čínského chocholatého psa, zdá se ale, že společně s mexickým naháčem se jedná o plemeno původně skutečně americké, domestikované.

Dědičná ztráta srsti se připisuje změně genů, ke které mohlo dojít například u aztéckých psů, které dnes známe jako čivavy.

Stavba těla, popis

Tělo peruánských naháčů je spíše lehké, ale dostatečně silné, se širokým hrudníkem a klenutými žebry. Hrudní končetiny jsou delší, rovné a silné, dobře k nim přiléhají lokty. Pánevní končetiny jsou rovněž dost dlouhé a kvalitně osvalené, svaly se vyznačují pružností a dobrým modelováním.

Hlava dosahuje střední velikosti, čenichová partie je zašpičatělá a pysky přiléhají. Oči mají skoro tvar mandle a jejich zbarvení může být od žluté až po černou. Tmavé zbarvení očí je pak chovateli více ceněno. Uši jsou střední velikosti, v nasazení široké, v klidu jsou položené vzad. Při vzrušení se naopak napřimují nebo jsou polovztyčené.

Zuby disponují nůžkovým skusem, někdy absentují premoláry. Ocas těchto psů je nasazený dost nízko, je ovšem dlouhý a vybíhá do tenké špičky. V pohybu bývá nesený o něco výše. Tlapy jsou středně dlouhé, zaječí, s kvalitními polštářky.

Srst je omezená pouze na řídké chomáčky na hlavě, na konci ocasu a na tlapkách, kůže bez srsti je velmi jemná a příjemná na dotek.

  • Kohoutková velikost malé varianty: 25-40 cm
  • Kohoutkové velikost střední varianty: 40-50 cm
  • Kohoutková velikost velké varianty: 50-65 cm

Zbarvení

  • Černé břidlicově šedé
  • Sloní šedé
  • Černomodré
  • Hnědé
  • Jednobarevné nebo s růžovými skvrnami

Charakteristické vlastnosti

Peruánský naháč je mírným psem, který je vůči člověku velice vstřícný a kamarádský. Povahou je často velice něžný, což je jeden z předpokladů pro to, aby byl dokonalým psem do bytu a rodiny. U tohoto plemene se rozlišují tři základní velikostní rázy, tedy velký, střední a malý.

Příslušníci tohoto plemene jsou hrdí a jejich oddanost pánovi je příkladná. Jsou to překvapivě dobří hlídači, a to i přesto, že nedisponují právě nejsilnějším štěkotem. K cizím lidem se chovají velmi ostražitě. Zajímavá je mimika peruánského naháče, která je zdůrazněná absencí srsti na většině těla. Oblíbenou vlastností u chovatelů je také značná empatie, naháč se dokáže dokonale vcítit do nálady pána.

Peruánští naháči jsou přítulní a mazliví, často ale věnují pozornost pouze svému pánovi. K dětem mají dobrý vztah a chovají se k nim tolerantně.

Zdroj: Anna Yakimova / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: většinou 2-6

Výcvik, péče

Při výcviku je peruánský naháč příkladně učenlivý a inteligentní, takže není problémem naučit ho i náročnější povely. Žádnou zvláštní péči nevyžaduje, odpadne vám i jakékoliv vyčesávání srsti, snad s výjimkou lysinky na hlavě, kterou lze načesat. Uši, oči a také prostory mezi prsty nejsou příliš kryté, proto je vhodné kontrolovat jejich čistotu.

Peruánští naháči na jednu stranu milují slunce a vyhřívání se, ale je zcela nutné, aby byli dostatečně chráněni speciálním opalovacím krémem pro psy. Naopak v zimním období není od věci pořídit pro tohoto nevšedního „nahatého“ psa krásně teploučký obleček.

Využití plemene

Pro svou povahu jsou tito psi vhodní pro alergiky, svou čilostí a dobrou pohyblivostí pak zase na různé soutěže agility. Jedná se o dokonalé společenské plemeno.

Zajímavost

  • Po rozpadu incké říše byl ukončen na dlouhou dobu systematický chov tohoto plemene, navrátil se až v podstatě v polovině dvacátého století. Do Česka doputovali tito psi teprve poměrně nedávno, tedy v osmdesátých letech minulého století.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.