Perská kočka: huňatá pohodářka

Zdroj: Anurak Ponapatimet / 123RF.com

Reklama

Jedním z nejvíce rozšířených kočičích plemen je perská kočka, ale je tu jedno podstatné ALE. To souvisí především s velice náročnou péčí o srst, která je výrazně huňatá a hustá, česání se může stát s nesprávnými nástroji opravdovým utrpením. Pro svou hustotu je srst bohužel rovněž dobrou základnou pro některé parazity, a proto je nesmírně důležité věnovat kožíšku zvýšenou a každodenní péči.

Historie plemene

Zajímavé je, že přes svůj název je za domovinu perské kočky považována Anglie. Je to ovšem jakýsi obecný předsudek, pravdou je, že prapůvodní domovinu bychom vskutku našli v Persii, tedy dnešním Íránu. První zmínky o výskytu plemene na evropském území se objevují již na počátku 16. století.

Perská kočka byla pravděpodobně jedním z vůbec prvních uznaných kočičích plemen, a to již v roce 1870, právě na území Anglie, kde posléze velmi zdomácněla.

V padesátých letech minulého století docházelo ke křížení se siamskou kočkou, a vznikla tak varieta s odznaky. Tyto výrazné kresby na srsti mohou být barevně velice pestré, od modré až po červenou či želvovinovou.

Stavba těla, popis

Tělo perské kočky je krátké, stejně jako končetiny. Váha se pohybuje od 3 do 7 kilogramů. Kůže se může na některých místech krabatit, vznikají často jakési „faldíky“. Uši jsou malé, trojúhelníkovitě zaoblené. Kromě dlouhých chlupů zaujme také dlouhými fousky kolem lehce povislé ploché tlamičky. Dominantou těla perské kočky je bezesporu mohutný a výrazně huňatý ocas, který se pro chovatele může stát sám o sobě velkou svízelí. Na výstavách bývá právě vzhled ocasu s dalšími fyzickými atributy rozhodující.

Hlava i krk jsou široké a porostlé hustou srstí. Celkově zavalitý charakter těla působí, že perské kočky vypadají celý život trochu jako koťata, jsou doslova stvořené k mazlení. Tlapky mají kulatý tvar, musí držet poměrně velkou váhu, a proto mohou končetiny působit až deformovaně.

Pestrá zbarvení

Perská kočka má mnoho variant zabarvení, může se vyskytnout plná barva, ale také mourovatost, strakatost či pruhovanost. Můžete si pořídit kočičku bílou, černou, ale také třeba červenou či v želvovinovém zbarvení, které je charakteristické pouze pro samičky.

Také u výrazně velkých očí naleznete velkou pestrost barev, od oranžové, která je nejvíce rozšířená, přes zelenou až k modré. Výjimku netvoří ani kočičí jedinci, kteří jsou různoocí.

Perské kočky jsou doslova stvořené pro výstavy, co se tedy nejvíce hodnotí a jaké jsou hlavní vlastnosti určující standard?

  • Stavba těla
  • Zabarvení srsti a očí
  • Vzhled hlavy
  • Celková kondice
Zdroj: piyato / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Hlavním charakterovým rysem perských koček je velice klidná povaha, nejraději se jen tak povalují a sledují okolí. Zbystří ale vždy, když se vrátí „páníček“ a jsou k němu velmi přítulné. Snáší bez potíží samotu, ale také pravý opak, tedy hlučnou atmosféru a větší počet osob. Přítulná je tato kočička také k dětem a nevadí jí i trošku méně šetrné zacházení. Výborně snáší rovněž další zvířecí druhy.

Perská kočka je ideální zvíře do interiéru. Hodí se do domu i do malých bytů, kde si dokáže najít místečko na pohovce a kdekoliv, kde je měkoučko a teplo. Líně se povaluje a je šťastná.

Březost, koťata

  • Březost trvá 63 až 65 dní
  • Výdej koťat je možný od 13. týdne, kdy už mají určité návyky a jsou schopna samostatnosti
  • Ušlechtilá koťata musí mít průkaz původu a podstoupit očkování a odčervení

Výchova, péče

Péče o srst perské kočky je tím nejdůležitějším. Dříve tak trochu strašák méně zkušených chovatelů, dnes již v podstatě bezproblémová činnost, tedy pokud zvolíte vhodné pomůcky v podobě hřebenů a kartáčů a samozřejmě také správné přípravky. Těch dnes na pultech s chovatelskými pomůckami najdete více než dost, většinou jsou univerzální pro všechna plemena nejen koček. Budete-li pravidelně vyčesávat plstnaté části srsti, nehrozí její zacuchání. Doporučuje se poměrně časté koupání speciálními šampony, které zjemní a uvolní slepené a plstnaté chlupy.

Zapomínat byste neměli ani na koupání, svědomití chovatelé ho praktikují pravidelně. Perská kočka se stejně jako další druhy koček bojí vody, ale pokud ji budete učit odmalička, zvykne si a dokonce začne mít vodu ráda. A nejradši má teplou, tedy kolem 40 stupňů Celsia.

Tip

Používejte jednou za čas kvalitní zásypy na srst, zabráníte tak nadměrnému tvoření chuchvalců. Pozor, ne příliš vhodné jsou psí zásypy, volte proto jen produkty, které jsou určené primárně pro kočky.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.