Norská lesní kočka: nezdolný lovec

Zdroj: Astrid Gast / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Původ norské lesní kočky je poněkud nejasný. V Norsku sice žijí tyto kočky již mnoho let, ale velmi pravděpodobně se sem dostaly v 16. století na italských lodích, jako kočky angorské. Vlivem drsných přírodních podmínek se postupně adaptovaly a vytvořily nynější vzhled. Vliv prostředí byl nejvíce markantní na kvalitě srsti, která výrazně zhoustla.

Šlechtěny byly norské lesní kočky pravděpodobně od roku 1930, ovšem na výstavách se objevily již v roce 1912, konkrétně se jednalo nejprve o kocoura Gabriela Scotta Solvfaxe.

Chovatelé z Norska, zvláště pak z oblasti kolem města Trysil, vyšlechtili postupně poměrně nákladně asi 200 jedinců, kteří poté vytvořili základní genofond. Plemeno bylo oficiálně uznáno roku 1977.

Stavba těla, popis

Norská lesní se řadí do skupiny polodlouhosrstých koček, je velká a má pevnou kostru. Končetiny jsou dlouhé, zadní nohy pak delší než přední. Srst je delší, s vlnitou podsadou, pokrytá chlupy, které dokážou odpuzovat vodu. Svrchní srst je lesklá a pokrývá hřbet i boky. Pokud kočka dosáhne plné srsti, může se pyšnit náprsenkou, kalhotkami a límcem. Toto plemeno obsahuje velkou škálu barevných variant.

Hlava má tvar rovnostranného trojúhelníku, oči mají velmi bystrý výraz, přičemž jsou povoleny všechny jejich barevné varianty. Ocas je dlouhý, hustě osrstěný, měl by dosahovat až k šíji. Uši norské lesní kočky jsou trojúhelníkovitého tvaru, s charakteristickými štětinkami na koncích a chomáčky chlupů uvnitř boltců.

  • Dožívá se 14-16 let
  • Kocour – váha: 5-8 kg
  • Kočka – váha: 4-6 kg

Zbarvení

  • Černě tygrované
  • Červeně tygrované
  • Krémové variety s kresbou
  • Černě želvovinové
  • Modře želvovinové
Zdroj: Elisa Putti / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Norská lesní vyžaduje poměrně hodně pozornosti a nesnáší příliš dobře samotu. Proto by s ní měl chovatel trávit co nejvíce času, nebo jí zajistit jinou společnost, ať už lidskou nebo v podobě dalších koček. Je ale velmi klidná, přátelská a inteligentní, přičemž si zachovává prapůvodní hrdost, a dokonce i výtečné lovecké schopnosti.

Norská lesní kočka je výborný lovec a dokáže si bránit své území, je-li to třeba, pokud ale bude odmala naučená na lidskou společnost, odmění se věrným kamarádstvím. K jejím loveckým schopnostem patří také neodmyslitelně odvaha a radost z volného pohybu.

K rodinným členům se chová vřele, ale někdy může být trochu nepřátelská k cizím lidem nebo k jiným kočkám či zvířatům, vůči kterým si zachovává odstup, v krajním případě může být i agresivní. Podle některých zvěstí dokáže norská lesní dokonce lovit ryby.

Březost, koťata

  • Délka říje: 7-14 dní
  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet koťat: 3-8

Výchova, péče

Volnost a dostatek možností, jak si vybít přebytečnou energii, je základem péče o tohle plemeno. Ideální bude vypustit kočku na zajištěnou zahradu, kde si již dokáže poradit a možná vás překvapí i mnoha zajímavými úlovky. Zapojte různé překážky v podobě prolézaček.

U norské lesní kočky je důležitá jak péče o srst, tak také o drápky. Ty jsou velmi silné a kočka s nimi může zdolávat i poměrně hladké překážky, jako je třeba skála. Pokud ji chováte v interiéru, rozhodně zajistěte stabilní škrabadlo nebo škrabací strom, venku postačí přirozené překážky a kmeny stromů.

Srst je dobré kartáčovat alespoň jednou týdně, v období línání pak můžete frekvenci zvýšit. Výraznou charakteristikou srsti je její nesmáčivost, ale pozor, pokud kočku okoupete, pro nejbližších pár dní tuto výhodu ztrácí.

Tipy, zajímavosti

Především díky svrchní vrstvě srsti, která je antihydrační a vysoce rezistentní proti chladu, dokážou norské lesní kočky odolávat velmi extrémním teplotám v rozmezí od +40 až do -40 stupňů Celsia. Další pozůstatek z dob, kdy žily pouze v drsných severských oblastech.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.