Historie plemene
Pojmenování pro aztéckého boha Xoloitzquintle převzal nevšední pes mexický naháč v roce 1957, ve své zemi původu je ovšem známý již dlouhá léta jako pelon. Nové objevy v Ekvádoru ukázaly, že tito malí psi bez srsti se na území Jižní Ameriky vyskytovali dokonce o celá tisíciletí dříve, než k Novému světu dorazili první kolonizátoři z Evropy.
Důsledkem šíření valdivijské a chorrerské kultury se tito podivní nahatí psi prosadili zpočátku zřejmě v Peru, dále pak pronikli do Mexika. Ve čtyřicátých letech minulého století se dostal mexický naháč do Spojených států, odkud se postupem času rozšířil po celém zbytku světa. Pokud hovoříme o Evropě, zde byl poprvé představen ve zvěřinci Karla Hagenbecka, a to roku 1883.
Stavba těla, popis
Tělo mexického naháče se vyznačuje rovným hřbetem a okrouhlou zádí, celkově je velmi štíhlé. Pánevní končetiny jsou ze zadního pohledu rovné a mají silné svaly. Hrudní končetiny jsou také rovné a ve správných proporcích, dosahují dostatečné délky pro dlouhý a elegantní krok.
Hlava je široká a silná, s docela nevýrazným stopem. Nos má černou barvu u tmavých psů, u bronzové varianty kávovou. Může se rovněž vyskytnout skvrnitá forma čenichu u skvrnitě zbarvených jedinců. Oči jsou střední velikosti a tvaru mandle, zbarvení se pohybuje od žluté až po černou.
Uši mexických naháčů jsou velké a elegantní. Zuby se pyšní kvalitním nůžkovým skusem, bez předkusu nebo podkusu. Krk se vyznačuje přiměřenou délkou, je nesený dost vysoko, můžete u něj spatřit lehké klenutí. Tlapky jsou zaječí, ocas dlouhý a jemný, postupně se zužuje do špičky a bývá nesený zvesela.
Srst na čele a v oblasti zátylku vytváří chomáčky, jinak je tělo naháče holé a bez srsti. Kůže je na dotek velmi hladká a jemná, nejvíce v místech, která jsou vystavována slunci, vždy je velice prohřátá.
- Kohoutková velikost větší varianty: 35-58 cm
- Kohoutková velikost menší varianty: 25-33 cm
Zbarvení
- Jednotné syté v barvě dřevěného uhlí
- V odstínech břidlice
- Tmavě červenošedé
- Játrově hnědé
- Bronzové
- Růžové
Můžou se objevit také plošky kůže bez pigmentace, ty by ovšem neměly být až příliš výrazné a velké.
Charakteristické vlastnosti
Mexičtí naháči jsou psi klidní, zároveň ale také živí a veselí, svého pána dokážou potěšit vtipnými kousky. Vyjí jen výjimečně a skoro nevrčí, snad jen při silném vyprovokování. Každý chovatel by měl tomuto zvláštnímu psovi dát spoustu životního prostoru, aby měl dobrou náladu.
Ve většině případů tito psi přilnou ke svému pánovi, nicméně i se zbytkem lidské rodiny mají skvělé vztahy. Dětem neublíží a s radostí přijmou i nové zvířecí obyvatele domu. Mexický naháč je inteligentním, ostražitým a nebojácným plemenem, kterému nedělá problém ani hlídání objektu. Zvláštností jsou krátké nohy u štěňat, stejně jako tupě zakončený čenich. Zatímco v mladém věku jsou naháči výrazní a hluční, jakmile dospějí, tak jsou klidní a tiší.
Tip: Dopřejte svým čtyřnohým parťákům tu nejlepší přírodní péči od Energyvet.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: většinou 2-6
Výcvik, péče
Zvláštní péči si vyžaduje hlavně jemná kůže mexického naháče. Nedělá jí dobře chladné klima, proto by měli být psi drženi v zimním období v teple. Ale ani prudké slunce nedělá tomuto plemenu dobře, jeho kůže se na něm může snadno spálit. V létě je tedy více než nutné zajistit naháčovi stinný přístřešek, do kterého se bude moci kdykoliv uchýlit.
Využití plemene
Pro Aztéky byl mexický naháč darem od Boha, a proto ho využívali při nejrůznějších náboženských rituálech. Především sloužil k převádění duší na druhou stranu a byl pohřbíván se svým majitelem. Údajně svým tělem zahříval tělo pána na jeho poslední cestě. V současnosti patří naháči ke společenským plemenům se skvělou schopností hlídat a ani na výstavách nezůstávají pozadu.
Zajímavost
- Teplota kůže mexického naháče je velmi vysoká, dosahuje až 45 stupňů Celsia.
Tip: Prohlédněte si i osatatní plemena psů a vyberte si chlupáče vhodného přesně pro vás.
