Letucha: plachtění bez křídel

Zdroj: incentstthomas / 123RF.com

Reklama

Nejlépe plachtící tvor

Letucha je savec disponující vlastním řádem – letuchy (Dermoptera). Dokonce bychom ji mohli označit za vzdálenou příbuznou lemurů. Dříve byla nazývána též jako poletucha, letuška nebo kolug. Letuchy sice neumějí létat, ale žádný živočich neumí plachtit tak jako ony. A nepotřebují k tomu ani plachty, ani křídla.

Letucha je chráněný živočich

Letuchy se vyskytují v pralesích jihovýchodní Asie, kde přeskakují mezi stromy. Při jednom přeskoku „uletí“ v průměru 75 – 90 metrů. Rekordní let, který byl u letuchy zaznamenán, měřil 450 metrů. A to vše při minimální ztrátě výšky – často jen 10 metrů. Tento živočich je chráněný. Jeho výskyt ohrožuje především kácení deštných pralesů.

Kožní lem využívá k plachtění

Letucha je živočichem, jenž dorůstá až 40 cm a váží 1 – 2 kilogramy. Má poměrně velké tmavé oči, které míří dopředu. Letuchy jsou vybaveny speciálním kožním lemem. Kožní lem neboli patágium je blána pokrytá srstí a slouží k plachtění. U letuch je tato blána obzvlášť vyvinutá a rozsáhlá. Začíná na krku a napíná se přes přední končetiny k zadním. Končí u špičky ocasu. Letuchy jsou navíc vybaveny i blánou mezi prsty. Létající veverky nebo vakoveverky ji na rozdíl od letuchy nemají. Letucha řídí svůj let pomocí končetin. U předních končetin vybíhá od zápěstí do lemu chrupavčitý výběžek, kterým mohou měnit napětí celého lemu. Za hlavní kormidlo je považován huňatý ocas, který je pokrytý dlouhou srstí. Slouží nejen jako stabilizátor při letu, ale i brzda při přistávání. Přestože se letuchy zdržují většinou v korunách stromů, kde si staví hnízda, vůbec nejsou dobrými lezci. Jejich končetiny jsou příliš slabé a navíc nedisponují vyvinutým protistojným palcem. Na stromě se přidržují malými ostrými drápky. Do větších výšek se pouští pomocí série hopkavých pohybů.

Zdroj: Thawat Tanhai / 123RF.com

Malý savec s velkými zuby

Tito plaší noční živočichové žijí samotářsky. O jejich chování víme málo, protože většinu života tráví v korunách stromů ve výšce 20 metrů. Potravou letuch jsou pravděpodobně listy, plody, míza a výhonky. Zpracování stravy urychluje žaludek vybavený potřebnými enzymy a dlouhé střevo. Charakteristickým znakem těchto tvorů jsou také přední zuby – řezáky. Hřebínkovitý tvar (tento druh zubů se vyskytuje také u lemura) s více než dvaceti hroty na jednom zubu je pro ně typický. Druhý řezák má dva kořeny, což je u savců další pozoruhodností. Není však známo, k čemu tak vyvinutý chrup vlastní.

Rozmnožování letuch

Navzdory tomu, že poletuchy jsou placentální savci, jejich rozmnožování a vývoj probíhá podobně jako u vačnatců. Samička porodí mládě v podobě nevyvinutého embrya. Mládě, které je přichycené na matčině břiše, se po dobu 6 měsíců vyvíjí. Když matka stočí ocas, z létací blány se vytvoří teplá a ochranná kapsa, do níž se usadí mládě. Další vývoj letuch je velmi pomalý, plně dorostou až ve 2 až 3 letech.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.