Kuňka obecná: ohnivá žába

Zdroj: Martin PHOTOTRIP / 123RF.com

Reklama

Kuňka je jedovatý obojživelník

Líbí se vám tropické jedovaté žáby šípové, ze kterých domorodci získávají jed, se kterým loví? I v České republice máme žáby, které jsou jedovaté a hýří barvami, i když jen na břiše. Naštěstí nejsou tak nebezpečné jako jejich slavnější a barevnější příbuzní.

Žába, která má ohnivě zbarvené břicho

Kuňka obecná (Bombina bombina) byla dříve známá pod jménem kuňka ohnivá. Toto jméno k ní sedí velmi dobře, protože zbarvení břicha tohoto obojživelníka se pohybuje od jasně žluté, oranžové až po sytě červenou barvu s černými fleky. V minulosti, když byly kuňky rozšířeny více než dnes, často vyskakovaly přímo z ohně. Na podzim chudí lidé sbírali i staré, mokré a ztrouchnivělé dřevo, ve kterém se tyto žáby často schovávaly. Když se dřevo hodilo do ohně, kuňky obecné se snažily útěkem zachránit před upálením. Při takovém úprku se projevilo jejich jedinečné chování. Když jsou lidmi či jinými predátory napadeny, specificky prohnou svá těla, aby byla z boku vidět jejich ohnivě zbarvená bříška. Přitom vystrčí jedovatě vyhlížející spodní plošky končetin nad tělo, čímž útočníka zastrašují. Seshora to vypadá, jako kdyby kuňky měly dvě velké oči vpředu i vzadu. Říká se tomu „kuňčí reflex“. Jejich barevná spodní strana může lidem připomínat popáleniny od ohně.

Rozdíl mezi kuňkou obecnou a žlutobřichou

Kuňka obecná má silně bradavičnatou kůži s oválnými výrůstky. Dorůstá velikosti 4,2 až 5,4 cm. Hrdelní rezonátor, který samec používá v době páření, je párový a vnitřní orgán je dobře vidět jen u starého jedince. Oči má vystouplé. Na hřbetě, který je šedohnědý, někdy zelenavý, hnědočerný až skoro černý, jsou černé skvrny. Barevné zbarvení břicha nepřesahuje 35% jeho povrchu a na celé ploše jsou malé bílé skvrnky s černým středem. Tímto se odlišuje od příbuzného druhu, kuňky žlutobřiché.

Zdroj: Martin PHOTOTRIP / 123RF.com

Kuňky jsou velmi závislé na vodě

Kuňky obecné přezimují na souši v dírách nebo pod kmeny stromů, ale jen v zamokřených oblastech. Na jaře, hlavně v době páření, mají samci malé, ale dobře hlídané teritorium, které si označují svým hlasem. Zvuk zní jako protáhlé „ú“. Páření začíná koncem března a končí někdy i v červenci. Snůšky jsou malé, vajíčka mají poměrně velký zárodek. Samice je přichycují na vodní byliny, ale i jiné ponořené předměty. Pulci jsou šedí s růžovým nádechem a vysokým ocasním ploutevním lemem. Ve volné přírodě se kuňka dožívá až 15 let. V České republice se vyskytuje docela hojně, hlavně do 300 m n. m. Začíná se vracet i do míst, odkud v minulém století byla vytlačena zemědělskou činností. Je silně závislá na vodním prostředí. Ve vyšších polohách jejího výskytu se kříží s kuňkou žlutobřichou. Tento druh jí ve větší nadmořské výšce zcela nahrazuje.

Žáby mají na zádech bradavice s jedem

Kuňka obecná je jedovatá, ale není pro zdravého člověka hrozbou. Problém může být u malých psů a jiných domácích mazlíčků, kteří by tuto žábu pozřeli. Když si po podržení kuňky v ruce následně sáhneme do oka, začne nás pálit a u slabšího jedince může způsobit až zánět spojivek. Kuňka obecná nepoužívá svůj jed aktivně, ale jako pasivní ochranu. Jed vylučuje z bradaviček na hřbetě. Pokud se jí musíme dotknout, důkladně si poté opláchneme ruce. Také nedáváme kuňku do jedné nádrže se skokany, protože na ně jed kuňky působí velice silně.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.