Gepard: trpělivý sprinter

Zdroj: Antonio Nunes / 123RF.com

Reklama

Gepard je nejrychlejší zvíře

Je hbitý, pružný a rád běhá. No vlastně je nejrychlejším sprinterem na světě. A ani se u toho moc nezadýchá. Mimo jiné má také nejhbitější, nejpružnější a nejútlejší tělo. Patří do čeledi kočkovitých. Šelma s vkusným kožichem. Gepard.

Kočkovitá šelma s neuvěřitelnou rychlostí

Tělo geparda (Acinonyx jubatus) muselo být stvořeno pro dokonalého sprintera na dlouhý běh. Flexibilní páteř mu totiž dovolí předsunout zadní končetiny před přední. Dlouhý pohyblivý ocas funguje jako vyrovnávací závaží. Díky této tělesné konstituci nemá žádný problém při lovu kořisti. Ptactvo by mělo nastražit oči! Gepard je jejich velkým konkurentem. Alespoň co se běhu týče. Gepard dokáže vyvinout rychlost až kolem 100 km/h, ovšem v omezeném čase 20-60 vteřin. Pak se začíná přehřívat. Při dosažení této rychlosti se od země odráží tak rychle, že téměř polovinu doby jsou jeho končetiny nad zemí. Dokáže udělat čtyři skoky za sekundu, přičemž jedním skokem překoná až osm metrů.

Gepardi loví zejména gazely

Gepard, jako jedna z mála kočkovitých šelem, loví ve dne. A taktéž volí i jinou techniku než ostatní kočkovití. Zatímco lev nebo jaguár útočí na kořist z úkrytu, gepard s klidem přichází a čeká. Jeho zbraní není síla, nýbrž běh. Jakmile jej gazely zpozorují, popoběhnou dál. Nezačnou panikařit a zběsile utíkat. Vědí, že dokud je mezi nimi a gepardem vzdálenost větší než 30 m, vždy mu mohou spolehlivě uniknout. A tak si gepard musí vypěstovat dostatečnou trpělivost při čekání na místě a ke kořisti se přibližovat po kousíčku. Když už si je vzdáleností v kramflecích jistý, začíná honička na život a na smrt. Jelikož gepard nemá tak dlouhé a ostré zuby, svou kořist zardousí. Silným stiskem pevně sevře průdušnici. Ale jen polovina jeho útoků končí úspěchem. Gepardům se občas stává i to, že po ulovení kořisti jsou jejich síly naprosto vyčerpány, a proto se nemohou bránit mrchožroutům, jež bojují o ulovenou kořist. I když musí tato šelma při lovu dlouho vyčkávat, s konzumací si musí skutečně pospíšit. A co teprve, když je na obzoru lev. To jsou pak gepardi pěkně v pasti. Lvům se totiž neubrání. Proto se často sami stávají jejich kořistí.

Zdroj: hecke / 123RF.com

Vzhled a povaha gepardů

A jací to jsou společníci? Na zábavu je moc neužije. Gepardi jsou spíše samotářské povahy. Matka vychovává mláďata do věku 13 – 20 měsíců. Mláďata začínají lovit v osmnácti měsících. Aby je matka procvičila v pronásledování a zabíjení, poskytuje jim malý kurz. Mláďatům kupříkladu přinese živé mládě antilopy. Někteří gepardi mají odlišnou kresbu srsti. Jejich kůže je ozdobena nejen skvrnami, ale i pruhy podél páteře. Tato kresba vzniká vlivem určitého genu. Takový gepard je pak nazýván „královským“. Geparda můžeme od ostatních šelem rozeznat díky černým pruhům pod očima, jež se táhnout podél čenichu. Tyto proužky mají údajně tlumit prudké světlo. Když se gepardi rozhodnou řečnit ,,zvířecí řečí“, mohou jen vrnět či poštěkávat. Řvát jako lvi neumí.

Ohrožený druh šelmy

Gepardi nejsou ohroženi jen kvůli lovu a ztrátě prostředí, ale především proto, že se velmi obtížně rozmnožují v zajetí. Samice totiž potřebuje, aby se jí před ovulací dvořilo hned několik samců. Velkým úspěchem pak je, když se v zajetí narodí mláďata geparda.

Zajímavost: Starověcí spisovatelé občas pro označení geparda používali výraz „leopard“. V dřívějších dobách byl často zaměňován gepard s levhartem. Gepard byl považován za křížence lva a skvrnitého levharta. To proto, že mláďata gepardů mají malou hřívu. Lépe se tak maskují v trávě.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.