Čau čau: ve všech ohledech zvláštní a výjimečný pes

Zdroj: Ivanov Arkady / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

První pes kuriózního vzhledu i jména čau čau se dostal na evropské území až v roce 1887. V Číně ho ovšem znali již nejméně o dva tisíce let dříve. Prokazují to staré hliněné sošky, v současnosti zdobící pařížský Louvre či Britské muzeum a znázorňující údajně právě předchůdce dnešního psa čau čau. Vzhledem se ale dnešní a původní psi poněkud liší, především z toho důvodu, že výrazně zkrácená čenichová partie a těžká hlava jsou až výsledkem moderního chovu.

Původ tohoto plemene není zcela jasný, předky mohli být mastifové, ale také některá plemena pocházející ze severních oblastí. Jsou dochovány záznamy o chovu těchto psů v tibetských klášterech a ve 14. století se o nich zmiňuje také legendární cestovatel Marco Polo.

Roku 1894 byl čau čau zapsán do prestižní plemenné knihy britského chovatelského klubu English Kennel Club a o rok později je již v Anglii založen regulérní klub, který se věnuje výhradně tomuto plemenu.

V českých končinách je plemeno chováno spíše výjimečně, ovšem velkou oblibu mimo území Velké Británie zažívá také ve Spojených státech amerických.

Stavba těla, popis

Tělo čau čau se vyznačuje hlubokým a širokým hrudníkem, žebra jsou dobře klenutá, nikoliv sudovitá. Hřbet je silný a krátký. Pánevní končetiny jsou svalnaté s minimálním úhlením, od hlezen jsou přímé. Hrudní končetiny jsou dokonale rovné, přiměřené délky, s kvalitními kostmi a osvalením.

Hlava je plochá, se širokou mozkovnou a výrazným stopem. Čenichová partie má přiměřenou délku a nos je velký a široký. Jeho barva je černá. U krémových variant je pak povolena i světlejší barva nosu, charakteristické zbarvení mají také modří a plaví psi.

Oči jsou tmavé, mají tvar mandle a vzhledem k velikosti těla se jeví malé. Vlastní zbarvení je povolené rovněž u modrých a plavých variet. Uši dosahují jen velmi malé velikosti a vyznačují se okrouhlými konečky. Jejich nasazení lze považovat za široké, směřují dopředu a směrem k sobě. Zuby jsou silné a pravidelné, čelisti mohutné, s dokonalým a úplným nůžkovým skusem.

Zvláštností je jazyk psa čau čau, jeho zbarvení je modravě černé, což platí také pro sliznici a ústní dutinu.

Tlapy jsou malé, okrouhlé, kočičího vzhledu, dobře postavené na prstech. Ocas nese čau čau poměrně vysoko a přes hřbet, jeho osrstění je hebce huňaté, podobně jako u zbytku těla.

Srst je krátká, ovšem velice bohatá a hustá. Nekroutí se, je rovná a vypadá jako plyšová. Vnější srst je drsné textury, podsada pak jemná a vlnitá. Nejvíce je srst zesílena v oblasti kolem krku, kde tvoří lví hřívu a bohatá je i na stehnech.

  • Kohoutková výška psa: 48-55 cm
  • Kohoutková výška feny: 45-50 cm

Zbarvení

  • Jednobarevné černé
  • Červené
  • Modré
  • Plavé
  • Krémové nebo bílé
  • Hojně stínované, ale bez barevných skvrn

Charakteristické vlastnosti

Svou povahou je čau čau trochu zvláštní, ale to platí o plemenu obecně a ve všech aspektech. Je zdrženlivý, někdy dokonce uzavřený, nedůvěřivý, ovšem značně nezávislý. Většinou si oblíbí jediného pána a majitele, kterému je velice věrný a neuznává cizí vedení. K neznámým lidem může být netečný až nevrlý, většinou však není agresivní.

Někomu se může čau čau zdát trochu hloupý, ale pravdou je opak. Jeho inteligence je vyhlášená, jen ji nechce dávat tolik na obdiv. K tomu si musíte připočítat také určitou dávku hrdosti.

Není příliš hravý, takže se nehodí k malým dětem, nedobře se snáší také s dalšími psy v domácnosti. Celkově je to dominantní plemeno, které rádo přebírá roli alfa vůdce smečky. Čau čau si ale dokáže navyknout na jiné domácí mazlíčky, pokud s nimi vyrůstá od raného věku štěněte.

Zdroj: Bonzami Emmanuelle / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: 3-6

Výcvik, péče

Péče o srst je u plemene čau čau velmi důležitá a není radno ji podcenit. To znamená, že by měla být kožešinka pročesávána alespoň jednou denně, případné chuchvalce odstřihněte. Příliš se nehodí šampony a přípravky na srst, mohlo by dojít k nepříjemným reakcím pokožky.

Čau čau nepožaduje velké množství pohybu a už vůbec ne těžký trénink. Díky svéhlavosti a náročné povaze není výcvik ničím jednoduchým a vyžaduje pevnou ruku, stejně tak i respekt ke psímu jedinci.

Využití plemene

V minulosti byl čau čau především psem strážním, hlídacím, pasteveckým, ale také tažným a pracovním. Jeho spektrum využití je tedy velice široké, je to pes univerzálních schopností. Čínské dynastie využívaly tyto psy hojně k lovu.

Zajímavost

  • Maso psa čau čau bylo, a zřejmě dosud je, v některých asijských zemích, především pak v Číně, hojně konzumováno.
  • Několik jedinců tohoto plemene dostala roku 1867 darem také královna Victorie.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.