Bígl: lovecký a společenský pes do kapsy

Zdroj: Keith Bell / 123RF.com

Reklama

Skupina VI. – Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1.3 – Malí honiči s pracovní zkouškou

Historie plemene

Prapůvodní krajinou předchůdců bígla, nebo též beagla, bylo pravděpodobně již antické Řecko, doklady o jejich existenci pochází už z 5. století před naším letopočtem. Je to jedno z nejstarších, ale také nejmenších loveckých plemen honicích psů.

Původ pravého bígla, jak ho známe dnes, můžeme hledat na evropském kontinentu, odkud se pak dostali jeho předchůdci zejména do Anglie společně s Normany. Bylo to v 11. století a těmito příbuznými byli především foxhoundi, harrieři a bloodhoundi.

V 16. a 17. století bylo při snaze dosáhnout co nejmenší velikosti psa dosaženo stádia, kdy mohli být dokonce bíglové nošeni v kapse loveckého kabátu nebo v sedlových brašnách na bocích koně.

Vrcholného uplatnění dosáhl bígl s rozmachem parforsních lovů, které se v 17. století rozšířily také do střední Evropy. Právoplatný chov započal v Evropě roku 1890, kdy byla ve Velké Británii založena první chovatelská skupina. Poté se plemeno začalo výrazně rozšiřovat také do USA. Do tehdejšího Československa se dostali první bíglové zřejmě kolem roku 1965.

Stavba těla, popis

Horní linie těla bígla je rovná a hrudník zasahuje až k loktům. Žebra jsou dobře klenutá a celkově je tělo malých rozměrů, ovšem kvalitně osvalené. Končetiny mají rovněž výrazné svaly, především pak na stehnech, jsou kratší a ukončené silnými a pevnými tlapkami. Polštářky tlapek jsou tlusté, vychází z nich poměrně velké drápy.

Hlava je přiměřeně dlouhá, silná, ale ne hrubých rysů, feny mají tvary o něco jemnější než psi. Stop je na hlavě dobře vyznačený, čenichová partie spíše zakulacená, samotné nozdry pak široké. Bígl má velmi silné čelisti a kvalitní nůžkový skus. Krk je dlouhý a silný, s malým lalokem.

Oči bígla mohou být tmavohnědé nebo oříškové, vždy jsou větší a dobře nasazené, takže ani nevystupují, ani nezapadají. Jsou posazené dosti daleko od sebe, na první pohled na vás zapůsobí milým dojmem.

Ocas dosahuje střední délky, je silný a nasazený vysoko, možno dokonce říct, že je nesený zvesela. Nikdy však není zatočený nad hřbetovou část, nebo ohnutý dopředu. Je velmi dobře potažený srstí, především na spodní straně. Samotná srst bývá krátká, hustá a velmi dobře vzdoruje vodě a vlhkosti.

  • Kohoutková výška: 33-40 centimetrů
  • Váha dospělého psa: 8-15 kilogramů

Zbarvení

Co se týče zbarvení bígla, tak jsou přípustné všechny varianty známé u honičů, s výjimkou játrové hnědé s bílou špičkou ocasu.

Charakteristické vlastnosti

Ačkoliv je bígl svou přirozeností lovec, a to velmi dobrý a houževnatý, pro svou skvělou povahu se stává stále oblíbenějším psíkem do bytu a do města. Je milý, společenský a kamarádský, navíc dokáže překvapit různými inteligentními kousky. Pokud se rozhodnete pro chov bígla, nezapomínejte na jeho lovecké instinkty, dejte mu dosti volnosti, ale pozor na to, aby tak trochu nezdivočel. Někdy vyžaduje dokonce jakousi převýchovu, která ho odnaučí některé návyky z minulosti, pak se z něj stane dokonalý společenský pes.

Hodí se skvěle do rodiny s dětmi, člověka respektuje a získá si k němu po čase velmi kamarádský vztah. Pokud s ním budete absolvovat co nejdelší procházky přírodou, bude vás za to milovat.

Bígl není nijak agresivní, na druhou stranu ho nelze označit ani za hyperaktivního. Ale to rozhodně neplatí při lovu, kdy se umí proměnit v opravdovou šelmu s instinktem zabijáka nebo spíše honiče. Díky tomu, že je zvyklý již od minulosti na život ve smečce, bude výborně snášet společnost dalších psů nejen svého druhu.

Zdroj: Predrag Kostin / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: 3-7

Výcvik, péče

Výcvik nemusí být náročný, pokud samozřejmě svého pejska bígla nevyužíváte k lovu. Hlavní je dostatek volnosti, ovšem vzhledem k velikosti si dokáže pes udělat pohodlí také v interiéru. Nedoporučuje se však dlouhodobý pobyt v domě či bytě, bígl má tendenci rychle ztloustnout. Proto musí být co nejvíce aktivní.

O srst se postarejte alespoň jednou týdně, ale postačí jen pročesat kartáčem. Pozornost věnujte také slechům. Uši je potřeba tu a tam vyčistit a pravidelně prohlížet, díky jejich velikosti jsou doslova lákadlem pro parazity, snadno se na ně přichytí nečistoty a vegetace.

Občas není od věci zastřihnout drápky, pokud tedy váš chovaný jedinec nevyužívá škrabadla či podobné chovatelské pomůcky.

Využití plemene

Bígl byl jako nejmenší britský honič používán na specializované lovy zajíců, při nichž se vyznačoval velice zvláštním štěkotem, některými lovci dokonce označovaným za zpěv. V současné době se již dá směle zařadit mezi plemena společenská, přesto, že jeho lovecké instinkty jsou stále dosti výrazné a tu a tam se projeví.

Zajímavost

Názory na název plemene beagle se poněkud liší, ale v podstatě existují tři možné varianty. Podle první pochází ze staroanglického „begle“ či keltského „beag“, případně z francouzského výrazu „beigh“, všechny znamenají „malý“.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.