Barmská kočka: inteligentní a temperamentní tvor se složitou povahou

Zdroj: veloliza / 123RF.com

Reklama

Rozděluje se na dvě základní variety – barmskou kočku evropskou a barmskou kočku americkou.

Historie plemene

Kočka, která byla podobná dnešní barmské, byla poprvé popsána ve staré knize básní o kočkách, která se nazývala Supalak nebo také thong ding. Podle tehdejších parametrů byla považována za posvátnou. A právě barmské kočky se chovaly mezi movitějšími obchodníky a šlechtici, říkalo se o nich, že přináší štěstí.

První barmská kočka byla dovezena do USA americkým lékařem námořnictva J.C. Thompsonem v roce 1930 a velmi rychle si získala oblibu především pro svou lásku k člověku. Barmská kočka byla zpočátku tímto lékařem považována za siamskou, a tak ji také s tímto plemenem zkřížil. Až po té se projevily charakteristické znaky barmské kočky.

V USA bylo plemeno uznáno v roce 1936, v základním hnědém zbarvení srsti. V roce 1947 byly dovezeny barmské kočky z Ameriky také do Evropy, konkrétně do Anglie. V této zemi byly postupně vyšlechtěny kočky modrého zbarvení.

Stavba těla, popis

Barmská kočka patří mezi kočky krátkosrsté s odznaky. Nejnápadnějšími znaky plemene je hedvábná srst a také velice výrazné oči. Tělo je středně velké, elegantního držení, s dobře vyvinutou muskulaturou. Hlava je zepředu podobná krátkému klínu. Horní část hlavy je široká a zakulacená, mezi ušima vzniká široký prostor. Nos je prohnutý. Uši jsou středně velké, široce posazené se zaoblenými konci.

Oči barmské kočky jsou velké a krásné, posazené daleko od sebe, podobně jako slechy. Povolenou barvou očí jsou všechny odstíny žluté, vyznačují se vždy zářivostí a jiskrou.

Končetiny se dají označit za štíhlé, tlapky jsou malé a oválné. Ocas dosahuje střední velikosti, je rovný a lehce se zakulacuje směrem ke špičce. Váha dospělé kočky se pohybuje kolem 5 kilogramů.

Zbarvení

  • Modré – britská modrá kočka
  • Čokoládově želvovinové
  • Hnědé
  • Lila
  • Krémové
  • Červené

Tyto variety jsou některé z uznaných, najdou se samozřejmě také neuznané barvy, jako například skořicová nebo karamelová.

Zdroj: seregraff / 123RF.com

Charakteristické vlastnosti

Barmské kočky se vyznačují velkým temperamentem, dobrou komunikací s člověkem, inteligencí a také poměrně časným dospíváním. Žijí na kočky docela dlouho, běžně se dožívají 16 až 18 let. K člověku a svému pánovi si dokážou vytvořit velice pevný a úzký vztah. Chovatel, který si barmskou kočku jednou oblíbí, zůstává většinou u tohoto plemene po celý život.

Barmská kočka je velmi podobná siamské, ale není tak „upovídaná“, velmi dobře se umí adaptovat na různá prostředí a také na větší počet osob. Má nápadně milou a příjemnou povahu a je neobyčejně zvídavá a učenlivá. Nemá ráda samotu a snad proto je schopna chodit za svým pánem jako pejsek.

Plemeno barmská kočka patří k těm, které si oblíbí jednoho člena rodiny, to ale neznamená, že k ostatním se chovají nepříjemně. Naopak, projevují se vždy velmi přítulně a dokážou rovněž bavit svými akrobatickými kousky.

Březost, koťata

  • Délka březosti 63-65 dní
  • Počet koťat se pohybuje v rozmezí 3-6

Výchova, péče

Barmská kočka je vhodná bez problémů do interiéru i ven, není moc náročná na své životní podmínky. Bude spokojená ve vaší blízkosti doma i na zahradě, kde se navíc může proběhnout. Dejte si však velký pozor na díry v plotech a podobné otvory, může se stát, že vám uteče. V chladnějším období je lepší umístit barmu dovnitř, kde jsou vyšší teploty.

Srst barmské kočky je krátká a hustá, nemusí se tedy tolik kartáčovat. Stačí asi jednou týdně a v případě línání můžete častěji. Celý proces pouštění chlupů tak urychlíte. Ne příliš vyvinutá podsada srsti je náchylná na prochladnutí.

Tipy, zajímavosti

Barmské kočky žily v minulosti v mnišských klášterech, kde byly uctívány. Přisuzoval se jim dar přinášet štěstí a samozřejmě se také osvědčily jako skvělí lovci myší.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.