Historie plemene
Pojmenování plemene anglický setr, které je pro svůj vzhled i zbarvení považováno za nejelegantnějšího psa světa, vzniklo na základě jeho původní odlišnosti od jiných loveckých plemen. Touto specializací bylo vystavování při lovu tím způsobem, že pes usednul ke kořisti, na rozdíl od jiných ohařů, kteří strnou v typické pozici s pozvednutou přední končetinou. Usednutí anglického setra se nazývá „to set“.
Všichni čtyři původně britští setři pochází z anglických loveckých španělů, především pak ze staršího plemene špringršpaněl. Není ale vyloučeno, že angličtí setři vznikli přímo křížením špringršpanělů a pointerů.
Základy chovu anglických setrů byly položeny chovateli E. Lawerackem a P. Llewellinem, jejichž jména tito psi dokonce po jistý čas nosili.
Anglického setra ale vyšlechtil zřejmě již reverend Harrison ke konci 18. století. V jeho případě se ale jednalo spíše o praktické využití než o ustanovení vzhledu a barevného rázu. O to se postarali až dva výše zmiňovaní pánové Lawerack a Llewellin. Poprvé se tito krásní psi objevili v plné parádě na výstavě v Newcastelu, která se konala v roce 1859.
Stavba těla, popis
Tělo anglického setra je přiměřeně dlouhé, s krátkým hřbetem a dobře klenutými žebry. Bedra jsou lehce klenutá a silná. Pánevní končetiny se vyznačují vyvinutou muskulaturou, s nevybočujícími hlezny. Hrudní končetiny jsou rovné, rovněž dobře osvalené a mají silné kosti.
Hlava bývá nesena vysoko, je dlouhá a poměrně suchá, s kvalitně vyznačeným stopem. Oválná lebka se vyznačuje týlním hrbolem a čenichovou partií, která je přiměřeně hluboká až hranatá. Oči těchto psů jsou jiskřivé, s měkkým, ale živým výrazem. Mají oválný tvar a oříškovou až tmavě hnědou barvu.
Uši jsou přiměřeně dlouhé, nízko nasazené, visí těsně podél lící. Na vrcholu jsou sametové a porostlé jemnou srstí, která připomíná hedvábí.
Zuby mají perfektně pravidelný nůžkový skus a jsou umístěny ve velmi silných čelistech. Krk těchto psů je protáhlý, dobře osvalený a lehce klenutý, podtrhuje celkové elegantní vzezření.
Tlapky jsou uzavřené, s dobře klenutými prsty, které jsou chráněné kratší srstí, se silnými polštářky. Ocas je nasazený zhruba v úrovni hřbetu, většinou ale nebývá nesený až nad ním. Jeho délka je střední a srst, kterou je potažený, vytváří vlajku hedvábné měkkosti.
Srst je lehce zvlněná, ale nikoliv kudrnatá a dosahuje značné délky. Její strukturu lze označit za sametovou, na zadní části končetin vytváří praporce.
- Kohoutková velikost psa: 65-70 cm
- Kohoutková velikost feny: 60-65 cm
Zbarvení
Zbarvení anglického setra může být bílé s tečkami a stříkanci, oranžové s označením orange belton, černé – blue belton, játrově hnědé nebo trikolorní. Upřednostňuje se ovšem jemné stříkání srsti, pokud možno po celé ploše těla, což je prvek zbarvení, který byl zachován až do dnešní doby.
Charakteristické vlastnosti
Anglický setr se pyšní inteligentní povahou, při práci je velice spolehlivý. Je to jemný pes s určitou dávkou zdrženlivosti a hrdosti, oddaný vždy svému pánovi i jeho rodině.
Při lovu a pohybu je jasně viditelné elegantní držení těla a dokonalá ladnost pohybu. Tento psí šlechtic miluje vše, co souvisí s lovem a má výtečný čich. Při práci se na něj může pán spolehnout, anglický setr je poslušný, precizní a velice dobře reaguje na povely.
Angličtí setři jsou velmi temperamentními psy, kterým nedělají problém děti, ani jiná zvířata, která chováte paralelně v jejich přítomnosti, jen musí být navyklí od raného mládí. Potřebují co nejvíce pohybu a lovecký trénink, a to značí, že se hodí spíše pro zkušenější chovatele, myslivce a lovce. Jsou to však také věrní rodinní psi, kteří ne příliš dobře snáší nepřítomnost své lidské rodiny.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: 3-8
Výcvik, péče
Zajistěte především dostatečný výběh a možnost dlouhých procházek, po kterých je důležité vyčistit packy, slechy i srst. Tu je třeba také pravidelně pročesávat. Trénink musí být důsledný a profesionální, jen pak budete mít doma psa, který vám tak trochu „nepřeroste přes hlavu“.
Využití plemene
Anglický setr si najde využití na poli, v lese i ve vodním prostředí, kde se proměňuje ve skvělého lovce. Na kořist, která je většinou menší, upozorňuje posazením. Nejvíce se využívá při lovu pernaté zvěře.
Škála využití těchto hrdých psů je ale mnohem větší. Kromě lovu jsou výtečnými společníky při canisterapii, hodí se také jako doprovod při běžeckých sportech a klidně s nimi můžete i plavat. Při soutěžích agility jsou nejvhodnější pro taneční kategorie.
Zajímavost
Před započetím canisterapie je lepší nechat psa poněkud fyzicky unavit, aby nebyl hyperaktivní. Potřebuje totiž velké penzum pohybu.
Tip: Hledáte čtyřnohého parťáka? Nespěchejte a prohlédněte si i ostatní zajímavá psí plemena.
