Anglický pointer: elegantní lovec a přítel rodiny

Zdroj: Jelena Safronova / 123RF.com

Reklama

Historie plemene

Hlavním a přímým předchůdcem anglického pointera byl španělský ohař, tedy vysokonohý honič bracce de punta. Ten pracoval typickým způsobem, vystavováním zvěře, od dalších ohařů se lišil zvláště tím, že zvěř neštval, ale zastavil se před ní, aby umožnil dobrou ránu lovci a přenechal mu kořist.

Anglický pointer se dostal na britské územní koncem 17. století, byl ale tehdy o něco větší a robustnější. Do roku 1850 bylo v Anglii využíváno psů foxhoundů a postupně se zdejším chovatelům podařilo dovést plemeno téměř k dokonalosti. Na současném vzhledu anglických pointerů se pak nejvíce podílel slavný chovatel William Alkwright, v jehož vrzích se vedle strakatých psů začali objevovat také psi s jiným zbarvením.

V tomto vývoji se uplatnili i anglický buldok, bloodhound či greyhound. Jako samostatné plemeno byli angličtí pointeři poprvé představeni na výstavě v Newcastlu, a bylo to v roce 1859.

Stavba těla, popis

Tělo anglického pointera vypadá velmi elegantně, má dobře klenutá žebra a silné osvalené kosti. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Pánevní končetiny pak mají ještě kvalitnější osvalení, nízká hlezna, a v kolenou jsou dobře zaúhlené. Tlapy tvoří oválný tvar, jsou pevné a vyznačují se silnými polštářky.

Hlava je středně dlouhá, s výrazným stopem a týlním hrbolem, který je zdůrazněný. Nos je tmavý, nozdry jsou pak dost široké, lícní kosti velmi dobře vyvinuté. Oči jsou umístěné uprostřed délky mezi týlem a nozdrami, mají laskavý, ale přitom jiskrný výraz. Jejich barva je oříšková nebo hnědá, dle barvy srsti.

Zuby mají dokonale pravidelný a úplný nůžkový skus, jsou umístěny ve velmi silných čelistech. Krk anglických pointerů je delší a dobře osvalený, lehce klenutý. Ocas je středně dlouhý, v kořeni silný. Postupně se zužuje a je kvalitně potažený srstí. Nejčastěji je nesený zhruba v úrovni hřbetu, bez výraznějšího zakřivení.

Srst působí jemně, je krátká, lesklá a zcela hladká.

  • Kohoutková velikost psa: 63-70 cm
  • Kohoutková velikost feny: 60-66 cm

Angličtí pointeři se dožívají až 15 let.

Zbarvení

Anglický pointer může mít tato zbarvení:

  • Oranžové a bílé
  • Žluté a bílé
  • Játrově hnědé a bílé
  • Černé a bílé
  • Povoleno je také jednotné nebo trikolorní zbarvení

Charakteristické vlastnosti

Pointeři jsou považováni za typické představitele loveckých plemen, ale jsou vhodní také do rodiny. Při lovu, hře nebo výcviku se vyznačují velkou inteligencí, poklidem a rozvahou. Anglickému pointerovi vůbec nevadí malé děti, naopak je má rád a libuje si v jejich společnosti.

Tito psi jsou sice skvělí lovci, ale nejsou nijak agresivní ani vůči dalším domácím zvířatům, navíc jsou skvěle ovladatelní. Většinou stačí jen zavolat a pointer je hned u vás. Někdy si může na svého pána navyknout až moc a při jeho nepřítomnosti je velice smutný.

V terénu jsou angličtí pointeři vytrvalí, hbití, pracovití a jen tak něčeho se nezaleknou. Mají skvělý čich, velmi rychle reagují na pachové podněty. Jsou to psi přátelští a citliví, se schopností učit se rychle nové věci a dále se rozvíjet. Jejich poslušnost je jedním ze základních charakterových rysů.

Zdroj: Jelena Safronova / 123RF.com

Březost

  • Délka březosti: cca 65 dní
  • Počet štěňat: 3-8

Výcvik, péče

Nároky na srst nejsou vysoké, postačí občasné kartáčování v období línání. Pro tyto psy se hodí spíše větší výběh venku s kotcem než pobyt v interiéru, příbytek by ale měl být příjemně vyhřátý a pohodlný. Pointery netrápí žádné genetické vady, ani náročnější onemocnění.

Zajistěte anglickému pointerovi dostatek volnosti a pohybu, dlouhé procházky jsou nutností. Po venčení v přírodě není od věci zkontrolovat čistotu slechů, drápů a očí.

Využití plemene

Dodnes jsou angličtí pointeři skvělými lovci, ale také dokážou zaujmout na soutěžích agility. Využívají se rovněž při canisterapii a patří k dobrým hlídačům.

Zajímavost

Během druhé světové války se chov anglických pointerů téměř zastavil, vzhledem k tomu, že mnoho psů bylo utraceno, nebo zemřeli jejich chovatelé. Zachráněni byli především díky importu do USA a Anglie.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Čas na zdraví

Reklama

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Více informací: Podrobnosti o cookies.