Historie plemene
Když byl v 11. století v Anglii vydán poněkud kontroverzní zákon, který zakazoval chování větších loveckých psů, vznikla jako odpověď právě rasa Yorkšírský teriér. Jeho původ je tedy v Anglii a je tomu již poměrně dávno, ovšem jako pravá luxusní rasa byl uznán až koncem 19. století. Do té doby bylo plemeno pracovním psem, především k lovu menších hlodavců. Za praotce všech yorkšírských teriérů je považován legendární pes Huddersfield Ben, který žil v letech 1865-1871.
Všeobecně se jorkšír rozšířil v 60. letech minulého století a dodnes je ve velké oblibě především u dam. Do interiéru je to dokonalý psík, stále se v něm však nezapře lovec, který vás může zbavit nepříjemných myší a krys.
Stavba těla, popis
Yorkšír je malé psí plemeno s dlouhou srstí. Pro hlavu je charakteristická pěšinka. Tělo je sice malé, ale dobře stavěné a stabilní, svaly psa jsou dobře vyvinuté. Kvalitní svalový aparát znamená, že pes je velice aktivní, čilý, někdy až hyperaktivní. Yorkšírský teriér dosahuje maximální váhy kolem 3 kilogramů, je tedy velmi lehký. Výška v kohoutku činí 20-25 cm. Uši mají větší rozměry a jsou špičaté.
Končetiny jsou krátké a rovné, velice stabilní, porostlé hustou srstí. Čenich jorkšíra je malý a kulatý, výborně koresponduje s tmavými, živými očky. Přední tlapky jsou o něco větší než ty zadní.
Plně osrstěný ocas je možné kupírovat pro výstavu, ale není to nutností.
Mladší jedinci mají kratší srst, zatímco u starších psů je doslova požadován velice dlouhá srst, pokrývající celé tělo. Její konzistence je hedvábná a lesklá, samozřejmě pokud se o ni chovatel dobře stará. V opačném případě se může srst začít nepoddajně vlnit.
Charakteristické vlastnosti
Yorkšírský teriér je plemeno hravé a veselé, v rodině se stane zdrojem mnoha zábavných příhod. Pokud máte děti, vůbec nezoufejte, tento psík je k nim jako stvořený. Živý výraz očí, nezdolný temperament a neustálá aktivita vás nenechají v klidu. Nicméně je to stále malý lovec, který si neustále zachovává svou ostražitost a ne právě nejlépe se snáší s ostatními psy. Je o něm známo, že se nebojí zaútočit i na mnohem větší jedince, za další jeho charakteristickou vlastnost tedy lze považovat také nebojácnost.
Poslušnost nepatří právě mezi klady yorkšíra, je to pes poměrně tvrdohlavý. Jeho výchova tak musí být velmi pečlivá a nic nelze podcenit. Hovoříme sice o plemenu malém, ale dosti náročném. K cizím lidem se může chovat odtažitě až agresivně a je dobré navyknout ho od mládí lidské společnosti.
Březost
- Krytí je možné od druhého roku života feny
- Březost trvá průměrně 63 dní
- 3-6 štěňat – po narození jsou většinou černá
Výcvik, výchova
Yorkšírský teriér je poměrně těžko zvladatelné plemeno, ke kterému je třeba přistupovat při výcviku s jistou znalostí nebo zkušeností. Pokud je nemáte, využijte pomoci zkušeného chovatele či chovné stanice. Základem výcviku je neustálé překonávání překážek a zvyšování limitů. Chovatelé těchto psů mají za cíl především to, aby bylo dosaženo přijímání cizích lidí a cizích psů a samozřejmě ukojení neustálé potřeby po aktivitě.
Při tréninku využijte vhodné pomůcky, jako jsou skokanské překážky nebo prolézačky, které imitují tunel či noru.
Plemeno yorkšírský teriér potřebuje spoustu pohybu, naštěstí k tomu postačí větší dvorek nebo zahrada, případně dostatek místa v interiéru. Pokud ho necháte bez aktivity, může nezdravě ztloustnout.
Využití plemene
Dříve byla rasa používána horníky jako společník a především lovec krys a jiných nepříjemných hlodavců, yorkšír dokázal ulovit i většího králíka. Dnes však už využíváme plemeno spíše jako domácího mazlíčka, pro potěšení. Pro svou agilitu je ale také výborným sportovním psem, například mu svědčí překážková dráha a různé prolézačky.
Zajímavost
Yorkšírský teriér byl dříve zneužíván k zápasům s krysami, zvláště mezi horníky, kteří pak sázeli na svého favorita často i celé výplaty.
FCI III. – Teriéři, sekce 1 – Toy teriéři, číslo standardu: 86 / 1994 (Velká Británie)
Tip: Podívejte se na další roztomilá i respekt nahánějící psí plemena.
