Medúza patří mezi žahavce
Ještě před vlastním ,,seznamováním“ s medúzou si nejprve ujasníme význam samotného slova. Medúza je pohyblivé stádium živočicha, které patří do kmene žahavců. Žahavci se dále rozlišují na medúzovce, polypovce (např. nezmar) a korálnatce (uveďme třeba sasanky nebo korála červeného). Podivní a současně okouzlující tvorové, které rádi pozorujeme v mořích, zastupují třídu medúzovců (Scyphozoa).
Mořský živočich s chapadly
Fylogeneticky jsou žahavci jedni z nejstarších živočichů. Jejich tělesná stavba a soustava je velmi primitivní. V rámci kmene však patří medúzovci naopak k nejvyvinutějším. Medúzovci jsou radiálně souměrní živočichové, kteří se vyskytují pouze v mořích. Průměr těla každého zástupce se od druhu liší. Rozlišujeme medúzy drobného vzrůstu měřící sotva centimetr, ale existují i giganti o třech metrech.
Tělo medúz je vakovité a vyplněné rosolovitou hmotou zvanou mezoglea. Většinou jsou téměř průhlední, ale disponují i různými odstíny modré, fialové či růžové. Některé druhy dokonce světélkují. Na spodní straně hřibovitého klobouku nacházíme ústní otvor. Okolo něj (a často také po obvodu klobouku) vyrůstají medúzovcům chapadla. Chapadla se liší velikostí, často měří okolo 2 metrů, ale kupříkladu chapadlo medúzy vlasaté měří až 36 metrů.
Gastrovaskulární soustava medúz
Žahavci jsou vybaveni vnitřní trávicí dutinou zvanou láčka. Láčka obsahuje jeden přijímací a zároveň vylučovací otvor. U medúzovců je navíc rozvětvená a slouží jak k rozvodu živin (nahrazuje cévní soustavu), tak k trávení (místo trávicí soustavy). Tento systém se nazývá gastrovaskulární soustava. Nervový systém není difúzní jako u ostatních zástupců z tohoto řádu. Nervová soustava medúzovců tvoří shluky po obvodu zvonu. Díky takovému uspořádání jsou medúzovci schopni orientovat se v prostoru a koordinovat své pohyby, tudíž umí „udržet balanc“. Navíc jsou vybaveni chemoreceptory a orgánem, který se dá vzhledem přirovnat k oku.
Rozmnožování medúzy
Medúzu chápeme jako pohlavní stádium žahavců. Pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně klobouku. Většina medúz jsou gonochoristé (jedinec je buď samička, nebo sameček). Existují však i hermafroditické medúzy. Z oplozeného vajíčka se vyvíjí larva. Ta přisedá a mění se na nepohlavní stádium (polyp). Polyp se množí nepohlavně, dělením. Odškrtí příústní část těla s věncem chapadel, která díky vysoké schopnosti regenerace neustále dorůstá. Odškrcené části se vyvíjí v dospělou medúzu.
Lovení potravy pomocí jedu
Jednovrstevná pokožka medúzovců není tvořena jen buňkami svalového epitelu, ale taktéž speciálními žahavými buňkami, tzv. cnidocyty. Tyto buňky obsahují vymrštitelné vlákno s jedem. Existuje několik typů žahavých buněk, jež slouží především k lovu. Medúzovci jsou draví, v jiném případě plní funkci ochrannou. Tisíce cnidocytů je rozptýleno po celé délce chapadla. Tato skutečnost zvyšuje pravděpodobnost zásahu a současně zvyšuje množství jedu vpraveného do kořisti. Medúzovci jsou proto schopni ulovit nejen malého členovce, ale i větší ryby. Pokud medúza žahne člověka, žahnutí se projeví palčivou bolestí. Na zarudlé pokožce vzniknou puchýře a začne se loupat. Důležitým bodem při napadení je odstranění částí chapadel, která mohou na ráně ulpět. Rána se posype sypkým produktem (moukou, pudrem, jemným suchým pískem) a tato vrstva se setře.
Ošetření po žahnutí medúzou
Ránu je třeba oplachovat mořskou vodou, alkoholem, případně octem. V případech silnějšího žahnutí může dojít k bolestem hlavy, nevolnosti a zvracení. Některé druhy čtyřhranek jsou tak jedovaté, že dochází i k úmrtí člověka během 10 minut. Mezi další zástupce třídy medúzovců patří mimo jiné také talířovky nebo kořenoústky.
Tip: Poznávejte živočichy ze všech možných koutů světa a nahlédněte do sekce „živočichové„.
