Historie plemene
V Evropě se objevují záznamy o mopsech již od 16. století a podle nich se sem dostali z Číny spolu s portugalskými cestovateli a objeviteli. Za vlády Viléma Oranžského, v druhé polovině 16. století, se stal mops dokonce oficiálním psem panovnického dvora. I proto je vyobrazen v delfské svatyni, kde věrně následuje svého pána.
Až na konci 17. století doputovalo toto plemeno do Velké Británie, která se stala jeho novou domovinou, a chov se zde významně rozvinul. Tady si získal také nové pojmenování, tedy „pug“, v českém tvaru „mops“. Vzhledem k původu tohoto psa ho lze považovat za krátkosrstou variantu pekingského psíka, blízko má také k tibetským španělům. Vývojově ovšem sahají kořeny dokonce až k tibetské doze.
Mopsové se řadí již po staletí k těm nejoblíbenějším plemenům, která se chovají pro společenské účely.
Stavba těla, popis
Tělo mopse je krátké a válcovité, se širokou hrudí a rovnou zádí. Hrudní končetiny jsou velmi silné, rovné, střední délky, postavené pod tělem. Pánevní končetiny jsou rovněž dost silné, střední délky, s kvalitním svalstvem, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Hlava je kulatá, má tvar jablka, čenich je typicky tupý. Jasnou charakteristikou tohoto plemene je také zvrásněný obličej plný záhybů. Oči jsou tmavě zbarvené, měly by být co největší a kulaté. Jejich výraz lze označit za velice starostlivý, při rozrušení se v nich objevuje jiskra.
Uši těchto psů jsou tenké a malé, na dotek sametové, svým tvarem připomínají plátek růže. Jsou sklopené dozadu. Zuby jsou skryté, pokud má pes zavřenou tlamu, tak jsou postavené v nepatrném předkusu.
Tlapy mopsů jsou kratší než zaječí, ne tak zakulacené jako tlapky koček, s černými drápy. Ocas bývá nejčastěji stočený, ideálně dvakrát, je vysoko nasazený.
Srst dosahuje vysoké jemnosti a její struktura je rovná.
- Ideální hmotnost mopsů činí 6,5-8 kilogramů.
Zbarvení
- Stříbrné
- Aprikot
- Načervenalé
- Černé
Vždy by se mělo jednat o čistou barvu, pro zdůraznění kontrastu s takzvaným úhořím pruhem, který probíhá od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, ale také s maskou a dalšími tělesnými partiemi. Skvrny na čele a na skráních by měly být co nejčernější.
Charakteristické vlastnosti
Mops je mírumilovným psem a jeho povaha je velice přátelská, jedná se o společenské plemeno, které se těší velké oblibě. Jeho inteligence je vysoká, rovněž u něj neutuchá elán a nadšení při poznávání nových věcí. Oddanost těchto psů ovšem někdy hraničí až se závislostí, to je ale zřejmě jediná drobná vada na kráse charakteru mopse.
Celkově jsou mopsové nenároční a klidní, což platí dokonce i pro malá štěňátka. Pokud budete v přítomnosti mopse, bude vždy šťastný, ale pokaždé, když se vzdálíte, začne strádat.
Tito věrný a oddaní psi požadují jen trochu toho pohodlí a budou nesmírně spokojeni, příliš se pro ně ale nehodí malé kotce. Raději se budou pohybovat na větším prostoru, žádný strach, demolování nábytku nepatří k jejich „zálibám“. Tohle plemeno se hodí i pro méně náročné chovatele, tedy pro ty, kteří mají rádi pohodu, ale také spoustu zábavy.
Březost
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet štěňat: většinou 2-6
Výcvik, péče
Výchova a výcvik mopse nejsou náročné záležitosti, ani o srst se nemusíte nijak přehnaně starat. Ovšem dost často se vyskytují potíže s oční rohovkou, které je nutné poměrně složitě léčit kapkami, ale také úpravou stravy. Nejdůležitější je samozřejmě dostatek lásky a vaší přítomnosti.
Využití plemene
Nenáročné plemeno mops je vhodné jako společník pro člověka bez rozdílu věku, můžou si ho pořídit i důchodci. Ovšem jen těžko se vám podaří vycvičit ho až do soutěžní formy, není to žádný sportovec, ale spíše „pes pohodář“.
Zajímavost
Anglické pojmenování pug je zřejmě odvozeno z latinského pugnus – pěst, kterou tito psi připomínají svou hlavou a silně zkrácenou čenichovou partií. Ve Francii je tohle plemeno nazýváno „carlin“, podle masky jednoho ze slavných harlekýnů.
Tip: Prohlédněte si i další rasy psů a vyberte si svého čtyřnohého přítele pro život.
