Mandelinka je škodlivý brouk
Nejobávanější škůdce našich plodin? Noční můra zemědělců? Taková je mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), původem americký brouk. Tato přezdívka byla za války zavedena německou propagandou, a posléze využita i ruskou. Mandelinku označovala jako pohromu, která na nás byla seslána zlými imperialisty z Ameriky.
Býložravec se silnými kusadly
Mandelinka bramborová je zavalitý brouk. Zakulacené vyklenuté krovky zdobí deset žlutých a deset černých podélných pruhů. Hlava a hruď jsou oranžového odstínu se symetrickými černými skvrnami. Velikost dospělé mandelinky se pohybuje okolo 1 cm. Tento hmyz není zdatným letcem. Její pohyb o to více připomíná samovolné unášení větrem. Jak larva, tak i dospělec disponují silnými kusadly. Tento hmyz je výhradně býložravý.
Mandelinky mají nejraději lilkovité rostliny
Lilkovité rostliny! Přesně ty jsou přáním každé mandelinky. Tento druh se původně vyvinul na rostlinách s názvem Solanum rostratum (americký název zní Buffalo burr, český název neexistuje), která patří právě do čeledi lilkovitých. V 19. století se mandelince zalíbila brambora, protože se začala pěstovat jako zemědělská plodina v hojné kvantitě. Dnes můžeme mandelinku objevit i na rajčeti, paprice či tabáku.
Z Mexika a Texasu se rozšířila do celé Severní Ameriky a dnes se vyskytuje všude v mírném až tropickém pásu zeměkoule od Ameriky až po Asii. Mandelinka je natolik problematická zejména díky své odolnosti vůči chemickým jedům a postřikům. Tento živočich se mimo jiné často přemnožuje. Navíc nemá mnoho přirozených nepřátel. Mandelinky jsou potravou střevlíků, ploštic, drabčíků či slunéček.
Velmi často se přemnožují
Dospělá mandelinka vylézá ze země na jaře, jakmile na polích a zahradách vzejdou brambory. Živí se listy rostlin. Samičky posléze na spodek listů kladou stovky až tisíce žlutých vajíček. Ta jsou zpravidla po skupinách 30-40 kusů. Asi po týdnu se z vajíček vyklubou larvičky. Jsou růžového až tmavě červeného zbarvení s černou hlavou a černými skvrnami na bocích. Larvy se celé dny i noci neúnavně cpou listy.
Asi po 20 dnech uznají, že jsou dostatečně vykrmeny a spadnou do půdy. V půdě se zahrabou až desítky centimetrů pod zem. Za 14 dní (pokud nepřezimují) se pak vyhrabou jako dospělé mandelinky. Za jednu sezónu se většinou vystřídá více generací. Záleží především na klimatu.
Tip: Poznávejte i další suchozemské i vodní živočichy žijící na naší planetě.
