Historie plemene
Bengálská kočka byla vyšlechtěna z původní divoké kočky bengálské, kterou stále připomíná svým vzhledem. Rozhodně však není tak divoká a velmi dobře se hodí i do interiéru. Plemeno bylo uznáno asociací pro chovatele až roku 1998, přesto, že již roku 1964 došlo k prvním úspěšným pokusům o křížení.
Ještě před tím byla zkoumána genetika tohoto druhu, kdy byla nalezena zajímavá odlišnost od kočky domácí a jejích variet. Zcela chybí gen leukémie, což je jistě velmi nepříjemné kočičí onemocnění, stejně jako u nás lidí.
Do Česka dorazilo toto plemeno až v roce 1994 a dalo by se stále považovat za spíše vzácné. Je to dáno hlavně vysokou cenou za koťata, která se může přiblížit k desítkám tisíc. Skuteční znalci a milovníci exotiky však „bengálku“ ocení, nejen pro její odolnost proti kočičí leukémii.
Stavba těla, popis
Tělo bengálské kočky je svalnaté a také překvapivě těžké. Může dosáhnout hmotnosti až 10 kilogramů. Celkově je vzhled trupu velice aerodynamický a štíhlý, kočka má dlouhé běhy a také delší bujný ocas, vždy na konci zakončený černým zbarvením. Uši působí nepoměrně k hlavě, jsou větších rozměrů a trojúhelníkovitého tvaru.
Hlava je malá, na první pohled vás zaujmou krásné smaragdově zelené oči. Srst je dosti krátká, ale přitom charakteristicky hustá. Pozůstatkem po divoké kočce jsou nesporně zadní nohy, které jsou výrazně svalnatější a delší než ty přední. Bengálce to dodává na divokém vzhledu, zdání však v tomto případě poněkud klame.
Zbarvení
Zbarvení srsti bengálských koček se vyznačuje zejména tečkami a mramorováním. Barevným základem a podkladem je takzvaný zlatý glitter, který se mimo jiné velmi hodnotí na výstavách.
Anglické označení neznámějších barevných variant:
- Brown tabby – černé mramorování
- Seal sepia – sépiové tečkování
- Snow – sněžná mramorová
- Seal milk – tulení nebo norčí mramorování
Charakteristické vlastnosti
Jak jsme naznačili, bengálská kočka vypadá poněkud divoce, skoro až nebezpečně, ale žádný strach. Je to spíše aktivní a živé plemeno, které pochopitelně potřebuje své zázemí pro různé aktivity. Dokonale mu vyhovují nejrůznější prolézačky a kočičí stavby opatřené také škrabadly. Vychovat tuto nezkrotnou a temperamentní kočku nemusí být vůbec jednoduché, proto se doporučuje spíše zkušeným chovatelům.
Nejlepší hrou pro tuto kočičí rasu je lov, vždyť je to především lovec. Ovšem lovec velmi přítulný. Pokud si na vás tato kočička zvykne, bude nesmírně věrná a ráda se pomazlí. Příliš se ale nedoporučuje kontakt s hlodavci a ptáky, na druhé straně cizí kočky, ale také překvapivě psi, jí příliš nevadí.
Bengálská kočka má ráda vodu a překvapí také další charakteristickou vlastností, kterou je neobvyklý hlasový projev. Na rozdíl od tradičního mňoukání kočky domácí se totiž jedná spíše o štěkot. Se psy má ovšem společnou také nebojácnost.
Březost, koťata
- Délka říje: cca 14 dní
- Délka březosti: cca 65 dní
- Počet koťat: 1-6
Výchova, péče
Péče o srst této kočky není tolik náročná, postačí jednou za týden kartáčovat, koupání stačí asi jednou měsíčně, není to však nezbytná nutnost. Nejdůležitější je, abyste „bengálce“ zajistili dostatek hry a zábavy v podobě škrabadel, hraček na provázku, plošin, domečků a prolézaček. Případně tuto kočku izolujte od nábytku. Ten je pro ostré kočičí drápky, zvláště u tohoto temperamentního plemene, neodolatelným lákadlem.
Tip, zajímavost
Bengálské kočky byly vyšlechtěny zprvu pro to, že v jejich tělech nebyly nalezeny predispozice pro kočičí leukémii. Toto křížení však nemělo pro vědce kýžený efekt a hledaný lék se tehdy nenašel. Ve výzkumu genů se ovšem nadále pokračuje.
Pro své anglické označení Leopard Cat dochází často k mylné představě, že má bengálská kočka své předky u leopardů.
Tip: Prohlédněte si také ostatní zajímavá plemena koček a vyberte si to, které se k vám bude hodit nejlépe.
