Historie plemene
První jedinci plemene balinéská kočka byli odchováni ve Spojených státech amerických dvěma chovatelkami – Helen Smithovou a Marion Dorseyovou v roce 1963. Jednalo se o potomky siamských koček s přirozenou mutací. Balineska se řadí mezi polodlouhosrstá plemena, ovšem svou barvou i typem odpovídá standardu koček siamských.
Do standardních chovaných plemen byla balineska zařazena v USA roku 1970 a za krátkou dobu byly první kočky dovezeny také do Evropy. Původně byly označovány za dlouhosrstou variantu siamky, ale později došlo k přehodnocení této charakteristiky. Zajímavé je, že pojmenování vzniklo nikoliv podle ostrova Bali, ale podle balijských tanečníků, jejichž elegantní pohyby se podobají právě pohybům balinesky.
První balinéské kočky neměly dokonale štíhlý tvar těla jako siamky, neboť výchozí dlouhosrstá zvířata se řadila spíše ke staršímu a zavalitějšímu typu. K dosažení standardu tak vedla jediná cesta, tedy křížení tohoto plemene se siamskými extrémně štíhlými plemeny. V USA bylo v tomto směru dosaženo vysoké úrovně chovatelství.
Stavba těla, popis
Balineska patří mezi plemena orientálního typu se siamským zbarvením a polodlouhou srstí. Tělo má štíhlé a elegantní, s dlouhými a postupně se zužujícími liniemi. Je pružné a velmi dobře osvalené, plece dosahují větší šířky než kyčle. Klínovitá hlava má přímé linie.
Nos je dlouhý a přímý, bez přerušení prodlužuje linii čela. Samotný čenich je úzký. Uši lze označit za velké, zašpičatělé, na bázi široké. Oči balinesky jsou střední velikosti, nevystupují, ale ani neleží hluboko. Barva by měla být živá a zářivě modrá a je jedním z hlavních znaků této krásné kočky.
Nohy jsou dlouhé, s jemnými oválnými tlapkami. Struktura srsti se vyznačuje především velkou jemností, dalo by se říct, že je hedvábná. Na těle je středně dlouhá, na plecích a na límci pak o něco delší. U srsti zcela chybí vlnatá podsada. Ocas je dlouhý a zašpičatělý, jeho hlavním znakem je výrazné osrstění, které je rovněž o dost delší než u zbytku těla.
Zbarvení
Fife uznává podle barvy odznaků deset barevných variant:
- Černohnědé odznaky
- Modré odznaky
- Čokoládové odznaky
- Liliové odznaky
- Červeně krémové odznaky
- Liliově želvovinové odznaky
- Krémové odznaky
- S kresbou
- Želvovinové s kresbou
Charakteristické vlastnosti
Pro svou osobitou povahu je balineska nesporně miláčkem chovatelů koček, navíc je skvělým společníkem. Elegance se u této krásky snoubí s temperamentem, grácií a hrdostí. Balinéská kočka je velice vitální, někdy se může projevovat až bouřlivou náladou. Její pohyby jsou nepochybně velice ladné a štíhlé tělo působí na jednu stranu jemně, na druhou divoce.
Balinéská kočka je sice teritoriální, takže příliš dobře nesnese cizí zvířata, ale zároveň má velmi ráda lidskou společnost a samota je pro ni noční můrou. Měla by být neustále v kontaktu s majitelem nebo alespoň dalšími členy rodiny. I tyto kočky jsou dost upovídané a o přízeň majitele si dokážou poměrně důrazně říct silným, ale melodickým hlasem.
Kočky dosahují dospělé váhy od 3 do 5 kilogramů.
Březost, koťata
O balinéských kočkách se ví, že jsou skvělými matkami a v péči o své potomky patří k nejsvědomitějším v kočičí říši.
- Délka říje: 7-14 dní
- Délka březosti: cca 63 dní
- Počet koťat: 3-6
Výchova, péče
Balinesky se dají chovat doma i ve venkovních podmínkách, milují pohyb a hru, proto jim dodejte kupříkladu speciální škrabadla a šplhací stromy. Zvýší jejich kondici a zaženou nudu.
Balinéské kočky nemají srst, která by byla zbytečně náročná na údržbu. Chovateli postačí, když ji pročeše asi jednou za 14 dní. Čas od času zkontrolujte čistotu uší, které jsou vybaveny vnitřními chloupky, a vyčistěte oči šetrnými přípravky.
Tipy, zajímavosti
Balinesky jsou stále velmi vzácným plemenem, kočky vzniklé křížením balinesek a siamek jsou krátkosrsté a řadí se mezi siamské varianty. Srst mají delší a hustší než siamské kočky a používají se pouze k chovu dalších balinéských koček.
Tip: Prohlédněte si i další kočičí rasy a vyberte si tu, která se k vám bude hodit nejvíce.
